Vláda utrácí, jako by byla krize. Rozpočet bude mimo zákon
- Byl rozpočet na letošní rok připraven na hraně nebo dokonce za hranou? Nepochybně ano.
- Zkouší se nová vláda vymlouvat? Zcela jistě.
- Dostaneme se kvůli zadlužení do křížku se zákonem? Bohužel to tak vypadá.
Rozpočet na rok 2026 bude mezi 300 a 350 miliardami. To je srovnatelné s pandemickými krizovými rozpočty, akorát s tím drobným rozdílem, že pandemie je pryč, ekonomika šlape a nezaměstnanost je nízká. Z minulosti si naštěstí táhneme výraznou rezervu, takže se svět nezboří a utáhneme to, ale ztratíme kus obtížně získané důvěryhodnosti, protože budeme porušovat náš vlastní zákon.
Ono je to celé politicky zajímavé. Připomeňme si, že zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti z roku 2017 schválila vláda Bohuslava Sobotky s Andrejem Babišem v pozici ministra financí. Věděli jsme, že na sebe musíme uplést bič, abychom nespadli do začarovaného kruhu uplácení voličů drahými sliby. Vedla se o tom žhavá debata, ale nakonec většina politických stran stejně kandidovala s hesly o vyrovnaných či alespoň vyrovnanějších financích. V
ládní Motoristé dokonce slibovali vyrovnaný rozpočet do čtyř let. Jistě, nevládnou sami ale v koalici, ale i k tomu skrze billboardy dávali vědět, že Andreje Babiše alespoň pohlídají.
Drahá opatření
Nicméně hned prvním krokem bylo výrazné zvýšení vládních výdajů, převedením poplatků za obnovitelné zdroje na státní kasu. Už v letošním roce to stát vyjde na 17 miliard korun. Je to samozřejmě možné opatření, ale je drahé a bez adekvátní kompenzace vyššími příjmy nebo škrty někde jinde naznačuje, že rozpočet hraje až druhořadou roli.
Abych nekřivdil, vláda o škrtech mluví a některé menší už přišly. Ministryně financí Alena Schillerová tvrdí, že peníze stát najde úsporou na provozních výdajích. Kdybychom nechtěli šetřit na platech státních zaměstnanců, přineslo by zredukování provozních výdajů o pět procent státnímu rozpočtu necelých pět miliard.
Není to málo, ale při současných číslech je to téměř neviditelné. A to se nebavíme o tom, že největšími položkami v této oblasti jsou nákupy ochranných pomůcek, potravin, IT služby a opravy a udržování majetku státu. Určitě se ale nějaké rozhazování najít dá, snaha je to určitě bohulibá, jen jsme v miliardách o dva řády níže, než bychom potřebovali být. Hledáme stovky, ale i jednotky se hodí.
Úspory zatím také nestačí
I s úsporami na provozu státu v podobě lidí to není nic jednoduchého. Z televize či tisku to zní populárně, ale kdybychom na platech organizačních složek státu chtěli ušetřit pět procent, dostaneme osm miliard.
Nemusíme umět věštit, abychom si spočítali, že to dohromady příliš nevychází. I v součtu tyto dvě položky nevyberou ani dostatek peněz na zvýšené náklady na poplatky za obnovitelné zdroje. A zatímco minus 17 miliard a levnější energie jsou rychlé a veskrze populární opatření, hledat procenta v provozních výdajích je dlouhou a složitou cestou, na které politici můžou ztrácet voliče. A to jsou poplatky za obnovitelné zdroje jen jedním z nákladných slibů, které vláda začala plnit.
Další jsou v plánu. Od levnějších, jako jsou slevy na jízdné, po ty úplně ze všech nejdražší, jako je snížení věku odchodu do důchodu. U důchodů je to o poznání nebezpečnější, protože se to projeví až v daleké budoucnosti. Zákon o rozpočtové odpovědnosti tak nepochybně porušíme, respektive si ho upravíme tak, abychom ho neporušovali. Nebude to poprvé, opakovaně jsme zákon museli novelizovat během pandemie. Mimo krizi to ale bude poprvé.
