Vltavská cyklostezka: Cesta do pekel je vyasfaltována touhou po zisku a masovou zlenivělostí

Vltavská cyklostezka

Vltavská cyklostezka Zdroj: Pavel Vondráček

Když jsem loni poprvé slyšel o kritice dvou nových cyklostezek u Loučovic na Lipensku, říkal jsem si, že půjde o typický případ fenoménu NIMBY (Not In My BackYard = Ne na mém dvorku, dělejte si to jinde). Po vyslechnutí argumentů o probíhajícím zbytečném planýrování posledních divokých částí Vltavy, naší „národní řeky“ a především po tom, co jsem spatřil, už tento názor nemám. Lidově řečeno je to prostě jedna velká prasárna.

Komentář vyšel na webu Info.cz

Ve zkratce: místo toho, aby se decentně upravila již stávající cyklostezka na levém břehu, tak se na jednom místě rozdvojila a na dalším pak přejíždí na druhý břeh. Trasa této nové cyklostezky zcela nenávratně zničila velký úsek jednoho z posledních divokých míst v Česku – koryto řeky Vltavy. 

Ale to snad dnes ví už každé malé dítě, že největší hodnota krajiny spočívá v její přirozené nenarušenosti, nikoliv v tom, že se v ní po asfaltu na elektrokole prohánějí pupkáči vypadající jako přerostlé Teletubbies. A kdo za to může?

Klasické HLP  

„Hluboce lidský příběh“ je novinářský terminus technicus pro lidské osudy a reportáže o nich, které čtenáře spolehlivě nenechají chladnými. Ale nejenom lidé mají pohnuté příběhy, ty mají i lesy, řeky a skály. A já na jeden takový „hluboce lesní příběh” narazil na Lipensku, jelikož tam vidině pomíjivého finančního bohatství padlo za oběť nenahraditelné bohatství přírodní. 

Další kus dosud nedotčené přírody byl zjizven několik metrů širokým a pár kilometrů dlouhým asfaltovým koridorem zbaveným keřů i stromů (po kterých zbyly akorát mohutné pařezy), s vybetonovanými břehy a mostky, a ušetřeny nebyly ani říční balvany, které byly během výměny za zdaleka dovezený lomový kámen rozdrápány a rozházeny stavební technikou.

Když jsem viděl, jak v praxi vypadá „ekonomické a sportovní oživení celé oblasti“ – jak mi o projektu napsal pan senátor Tomáš Jirsa –, měl jsem pocit, že mi zmrzne úsměv na rtech. Obava to byla lichá, nic takového se nestalo, protože na rozpálené asfaltové cyklostezce, na které jsem zrovna stál, bylo přes 40 °C. 

Dostatečnou obslužnost dopravní infrastrukturou zde přitom zajišťuje jak silnice a železnice, tak i turistické značení KČT pro pěší a dokonce i již dlouhodobě fungující cyklostezka. Proto mě tento nově vybudovaný fragment „lipenské turistické infrastruktury“ utvrdil v názoru, že co se týče masového turismu a trendu bezhlavého budování všech myslitelných módních kratochvílí, je okolí „českého moře“ odstrašujícím příkladem, podobně jako Dolní Morava.

Každá cyklostezka přeci nemusí nutně vést po té nejkratší, nejrovinatější a nejatraktivnější trase, stejně tak každou cyklostezku okolo Vltavy (a jiných řek) nelze ospravedlňovat rakouskými a německými cyklostezkami táhnoucími se po obou březích Dunaje, protože tam je krajina degradovaná lidskou činností už dlouhá desetiletí.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!