Od velkých bank za letošek přitečou na dani z mimořádných příjmů, tzv. windfall daně, jen nízké jednotky miliard korun místo plánovaných více než třiceti. Prostě zisky jsou nižší, než ministerstvo financí minulý rok předpokládalo. Upřímně řečeno, těžko za tím hledat něco jiného než daňovou optimalizaci, kterou bankéři se svými poradci ovládají jako málokdo, a navíc jako součást mezinárodních holdingů pro to mají i mimořádně příznivé podmínky.
Loňský pokus ministra financí Zbyňka Stanjury byl proto jen pokusem a možná trochu naivní výzvou bankéřům, aby přispěli na řešení vážných problémů svých vlastních klientů s cenami energií. Erár potřeboval peníze a brát mohl jen od těch, kteří je mají. Dopadlo to ale jako vždy. Banky se sice horem dolem ohánějí svými programy ESG, tedy Enviroment, Social and Governence, ale když jde o prachy, tak to s tím Social hezky prr. Zda se jim to dlouhodobě vyplatí, je otázkou, kterou si bankéři zřejmě příliš nekladli.
Státní kasa v příštích mnoha letech rozhodně přetékat penězi nebude a trvalou bankovní daň, která se na rozdíl od té windfall opravdu vybere, by docela rádi zaváděli nejen nyní bezzubí sociální demokraté, ale i Piráti či Starostové. A nutno říct, že pro boj s těmito pokusy o nové daně banky kvůli své neochotě aspoň jednou se trochu podělit nyní přišly o jednoho z posledních spojenců.
VIDEO: Rozhovor se Zbyňkem Stanjurou
Tím, kdo nějaký výsledek této nové daně zachraňoval, byl ČEZ, který dohromady přispěje podle aktuálních odhadů 37 až 45 miliardami. Z toho část přijde letos ve formě záloh na daň a část příští rok jako doplatek. Do celkového výnosu daně, který byl plánován ve výši sto miliard korun, bude opravdu hodně chybět a pomoc domácnostem i firmám s cenami energií je tak nakonec pokrývána jinými zdroji. A to celkem úspěšně, protože se zdá, že plánovaný schodek rozpočtu bude nakonec přece jen dodržen.
Od příštího roku pak státní pomoc s energiemi končí, a tak by měla skončit i tato zvláštní daň, která je přitom naplánovaná ještě na příští dva roky. Zdá se, že i ministerstvo financí má podobný názor, protože ve státním rozpočtu na příští rok se počítá jen s výnosem sedmnáct miliard korun, co je tak zhruba doplatek k letos zaplaceným zálohám, které by se zřejmě v příštím roce neměly opakovat.
Jenže ekonomická logika v politické realitě často neplatí. V současné vládě jsou proti zejména Piráti, kteří by z výnosů rádi dotovali nyní navýšené poplatky za obnovitelné zdroje a za distribuci. Navíc ceny realizované ČEZ jsou stále vysoké a zrušení daně by vystřelilo zisky našeho energetického giganta do nebe. Nejméně tam, kde byly loni, a pak se vyplácela obří dividenda. A pohled voličů s opravdu krutými složenkami za elektřinu před sněmovními volbami na to, kterak si akcionáři největšího dodavatele energií mlaskají, téhle vládě opravdu nepomůže.
Takže pod tlakem na další zdanění trvalého charakteru se ocitnou nejen banky. Není to nic, nad čím by se dalo jásat. Vyšší daně lepší život nepřinesou. Ale zelená politika tak, jak ji v Evropě praktikujeme, prostě přerozděluje peníze od chudších k bohatším a to pak nutně vede k požadavku na nějakou daňovou odvetu, proti níž se fakt obtížně argumentuje.
