Z Rejžkova deníčku: O ironii v Čechách

Jaroslav Kubera

Jaroslav Kubera Zdroj: ČTK

Jaroslav Kubera
2
Fotogalerie

S předsedou Senátu Jaroslavem Kuberou jsem se nepotkal, ale na dálku jsem dlouhodobě se sympatiemi sledoval jeho bohémská prostořeká pravicová vystupování mezi sice korektními, ale sterilními panáky. Jeho náhlá smrt posílá ovšem zásadní vzkaz nejen nabubřelým státníkům, ale vůbec všem hejskům z různých oborů. Na vlajce heslo zní: memento mori.

Vždycky si vzpomenu na rozpočítávadlo Jana Vodňanského: „Vezou pána v sanitce, život visí na nitce. Sanitka se převrhla a nitka se přetrhla. Bác!“ Zapomíná se, že nikdo nejsme nesmrtelný, s výjimkou Milouše Jakeše a Lubomíra Štrougala. Nic proti poživačnému carpe diem, ale nechť si poživačníci také uvědomí, že všeho do času, někdy sakramentsky krátkého.

Tak jsem si stařecky zamoralizoval a zase k tématu. V Čechách sice zatím není zakázána ironie, ale musí se s ní šetřit. Před pár lety jsem měl tu čest vystoupit v roli porotce v opravdu zábavném klipu Tata Bojs Attention aux hommes. Nějaký čas potom jsem čelil v jedné hospodě dotazu od diváka, jestli jsme věděli, že nás natáčejí. Samozřejmě jsem mu odpověděl, že jsme nevěděli vůbec nic!

Ještě raději vzpomínám na situaci, kdy jsem jedné prostoduché osobě nakecal, že ve sporu s jistou zpěvačkou bylo vlastně všechno úplně jinak. Že mi volala spolu s manželem, že jí klesá popularita, a ať jako dávný přítel něco vymyslím. A že jsme se sešli v motorestu u Řitky a mě napadlo, že o ní napíšu nějakou lež, ona mě bude žalovat a vrátí se do médií.

Šel jsem hodně přes čáru, když jsem přidal ještě historku, že máme s dotyčnou domluvenou scénku, kterou nám napsal Karel Šíp a při níž mě při koncertě vytáhne na pódium a veřejně zostudí. Dlužno dodat, že asi tak po deseti minutách se mé důvěřivé oběti rozbřesklo a chtěla po mně házet popelník.

A nedám si pokoj. Už aby Trikolóra vyhrála volby a Pavel Novotný byl zvolen prezidentem.