Zahraniční tisk: Ukrajina na hraně občanské války
SME: Zatím nic nového
Demise premiéra Azarova a zrušení zákonů namířených proti opozici vypadají jako velké vítězství demonstrantů. Při bližším pohledu je však zřejmé, že k žádnému přelomu zatím nedošlo. Oba „ústupky“ by mohly být prvním krokem ke kompromisu. Aby jím však skutečně byly, musí prezident Janukovyč udělat i skutečné ústupky. Nejen symbolické, které jej ve skutečnosti nic nestojí. Pád nepopulárního a neschopného premiéra, který se ani nenaučil ukrajinsky, se očekával už před začátkem protestů. Podstatné je, že na osobě premiéra nezáleží, je to jen prezidentův maňásek.
Reálnou změnou by bylo odstoupení Janukovyče a nové volby. Anebo pro začátek alespoň zákony, které opozice navrhuje a které omezují prezidentské pravomoci. Stejným maňáskem je ovšem i parlamentní většina. Zákony proti opozici zrušila stejně bleskově, jako je před pár dny přijala.
Prezidentem řízená justice navíc na tvrdý postup proti opozici žádné formální zákony nepotřebuje. Nic nenasvědčuje tomu, že by se Janukovyč chystal odejít. Neustále posiluje bezpečnostní složky a snaží se zdiskreditovat opozici. Vlastní odchod si nepřipouští, a dokud to neudělá, nebude na Ukrajině nic nového.
KyivPost: Pohled vládní strany
Kdybych byla členkou prezidentské Strany regionů a vyprávěla příběh Majdanu, vypadal by takto: Po studené sprše v podobě odmítnutí asociační dohody s EU začal naštvaný Západ organizovat na Ukrajině nepokoje. Pár radikálů, fašistů a vyznavačů Bandery zahájilo násilné útoky proti policii, obsazování budov a podobně. Tito lidé jsou za své úsilí dobře placeni a jsou dobře vybaveni.
Objem diplomatických zásilek z USA vzrostl od začátku protestů čtyřikrát, což je důkaz, že Američané dělají vše, aby demonstrantům pomohli. Platí demonstrantům 500 dolarů za den účasti na protestech a plat roste s počtem Molotovových koktejlů hozených na bezbranné policisty, kteří jednají s mimořádnou zdrženlivostí, přestože v podobné situaci smějí použít zbraně. Nic z toho jsem si nevymyslela.
Všechny tyto a mnohé další argumenty jsem slyšela během minulého týdne od členů Strany regionů bez ohledu na věk či pohlaví, když jsem chtěla slyšet jejich verzi příběhu o Majdanu. Tvrdé jádro strany říká, že vláda by měla užít všech prostředků k vyčištění ulic včetně najatých rváčů. A je třeba mít na paměti, že podle průzkumů si to zřejmě myslí dost lidí. Janukovyč by v případných volbách i nyní po zahájení protestů dostal 30 procent hlasů. To je deset milionů voličů.
The Moscow Times: Janukovyčova hloupost
Někdejší německý kancléř Konrad Adenauer jednou řekl: „Vzhledem k tomu, že Bůh obdaroval člověka omezenou inteligencí, se zdá nefér, že omezení neuplatnil také na jeho hloupost.“ Každý z nedávných úkonů prezidenta Viktora Janukovyče je živoucím důkazem tohoto tvrzení. Prezident sám je v podstatě druhořadý kriminálníček a takoví lidé mají svůj profil. Jsou obvykle tupí a nedokážou vnímat
dlouhodobé dopady svých činů. Ukrajině navíc momentálně vládne Janukovyčův nejstarší syn a jeho přátelé – všichni nechutně bohatí. Od nástupu k moci Janukovyč vyhodil všechny své původní spojence. Proto nemá smysl hledat v úkonech ukrajinských autorit nějaké strategické cíle. Proč policie rozprášila první listopadovou demonstraci? Logické vysvětlení neexistuje. O nasazení najatých pořezů, kteří na ukrajinských ulicích tloukli každého na potkání,
platí totéž. To však nezaručuje vítězství revoluce. Na každý pád, pokud Janukovyč letos neuteče ze země, prohraje příští rok prezidentské volby. Následně může čelit trestním stíháním, protože rozhodnutí nechat snajpry střílet do protestujících a najaté gorily ničit Kyjev nemohou zůstat bez trestu. Nic nepomůže Janukovyčovi utéct před osudem. Ani kdyby ministr vnitra Zacharenko následoval příklad svého předchůdce a spáchal sebevraždu dvěma kulkami do hlavy.
