Zápisník Jana Stuchlíka: Důkaz nad zlato

Čísla někdy jako nezvratný důkaz prostě nestačí. Pokud se má dokázat, že je řeka čistá, musí v ní něco žít, nebo alespoň přežít. Asi takto uvažují představitelé v čínské provincii Če-ťiang, kterou stejně jako celou Čínu trápí tragické znečištění povrchových vod. Ústřední výbor tamní komunistické strany zavelel, že do půlky července musejí úřady označit řeky, v nichž se kvalita vody zlepšila natolik, aby se v nich dalo plavat.

Před úředníky však leží ještě jedna výzva, vyžadující notnou dávku osobní statečnosti. Vybraní jedinci se v označených řekách budou muset demonstrativně koupat, aby lidem ukázali, že voda je opravdu čistá. Těžko říct, jestli to není spíše alternativní trest, který čínští komunisté vymysleli pro své neposlušné soudruhy.

Jsou však případy, kdy je pro větší přesvědčivost třeba k satelitům, počítačům a přesným číslům přece jen sáhnout. Jedním z nich je globální klimatická změna. Ti, kdo nevěří, že ji způsobuje člověk pálením uhlí a ropy, klimatologům předhazují, že nemají jasné důkazy.

Teď by je mít mohli. Po prvím neúspěchu vědci pracují na dalším pokusu o vypuštění družice OCO-2, která bude sledovat koloběh oxidu uhličitého v atmosféře. Zaznamená, kde se do atmosféry vypouští, a snad odpoví i na otázku, kde mizí. Z celkového vypuštěného množství zůstane v ovzduší zhruba polovina.

Čtvrtina se rozpustí v oceánech. Kam, proč a jak efektivně se vstřebá zbytek, zatím zůstává do určité míry záhadou.
Jedinou nevýhodou je, že na rozdíl od čínského plaveckého testu se výsledky dozvíme až za několik let.