Přesně před deseti lety jsem stál v ulici U Prašné brány před sídlem společnosti Rittig & Partners a sledoval zakuklence, jak odnášejí krabice a tašky s listinnými důkazy. Razie proti kmotrům, politikům a zneužívání moci tehdy probíhala celý den na několika místech. Přesně popsat, co se v Česku děje, nebylo v tu chvíli plné všeobecného chaosu úplně jednoduché. O třináct dní později Andrej Babiš koupil Mafru a vše už bylo o trochu jasnější.
Na tiskové konferenci tehdejšího šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, plukovníka Roberta Šlachty, a olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvana se 14. června 2013 šermovalo miliony, kabelkami a desítkami kilogramů zlata. Po deseti letech se většina tehdejších podezření nepovrdila, ale zneužívání moci bylo Janě Nagyové (dnes Nečasové), tehdejší vrchní ředitelce Sekce kabinetu předsedy vlády České republiky (jak se významně nechávala titulovat), v minulých letech prokázáno. Nyní, na den přesně po deseti letech od zásahu, navíc soud uznal vinnými jak Janu Nečasovou, tak i expremiéra Petra Nečase v kauze takzvaných trafik pro poslance ODS Ivana Fuksu, Marka Šnajdra a Petra Tluchoře.
Přestože se před deseti lety na Úřadu vlády prokazatelně děly nezákonné věci, které ohrožovaly důvěryhodnost, a dokonce i bezpečnost celého státu, je dnes jasné, že tomu nemusel předcházet „puč plukovníků“ ve stylu francouzských jakobínů, následná ohromující tisková konference ani předávání záznamů ze zásahu a intimních chvil během něj médiím.
Čemu přesně měla rozsáhlá medializace celé akce sloužit, se patrně nikdy nedozvíme. Voliči byli tehdy už dlouhé roky unavováni neustálými příběhy o tom, jak vlivní lidé s pochybným zázemím unikají spravedlnosti, takže společenská poptávka po rázném řezu proti údajně zkorumpovaným živlům byla poměrně vysoká. Tyjátr na Úřadu vlády, u Prašné brány či na pražském magistrátu tuto poptávku pomohl alespoň dočasně uspokojit, přestože reálné výsledky za vzbuzenými očekáváními hodně zaostávají.
Nikdo asi dnes nepochybuje, že „realizace“ z 13. června 2013 umetla cestičku k moci natěšenému Andreji Babišovi, který jen o třináct dní později koupil jeden z největších mediálních domů v zemi Mafru. Ještě v květnu 2013, tedy měsíc před zásahem, mělo jeho hnutí ANO v průzkumu stranických preferencí společnosti STEM zanedbatelných 0,4 procenta. V září 2013 to najednou bylo už 5,2 procenta s velkou nadějí na vstup do sněmovny. V říjnových volbách nakonec Babišovo hnutí získalo téměř 19 procent hlasů a řečeno s Milošem Zemanem nakráčelo do Strakovy akademie hlavním vchodem.
Rok 2013 zásadně změnil vývoj moderního Česka. Předznamenal konec doby pravidelného střídání pravice (ODS) a levice (ČSSD) u vlády, bipartismus okořeněný koaličním vládnutím narušil nový a do té doby nevídaně silný hráč. Zároveň se od tohoto roku kompletně proměnila mediální scéna. Rok 2013 snese v novodobé historii Česka srovnání snad jen s rokem 1998, kdy skončila první porevoluční éra a život v této zemi začala diktovat opoziční smlouva.
