Ať už vláda Petra Fialy skutečně hodlá vyplatit menšinové akcionáře ČEZ a ministr vnitra to jen neopatrně propálil, nebo je to všechno jinak a Vít Rakušan to jen popletl, měli bychom si zapamatovat větu, která se nám v následujících měsících bude velmi hodit: Pětikoalice má 5 stran, které spolu soupeří o přízeň voličů. Opakujeme: Koalice má 5, slovy pět stran. Tečka.
Táhne se to už třetí týden a měli bychom si na to pomalu začít zvykat. Ještě než se Rakušan vydal na cesty po zapomenutých regionech, vypustil ono slavné video, v němž tepal vládu, ale tak, aby ji zase moc netepal. A premiéra Petra Fialu napadl tak, aby ho zase tolik nenapadl, a ještě si to kluci prý pěkně vysvětlili.
Ve skutečnosti je to daleko jednodušší. Koaliční partner je partnerem do chvíle, než se na obzoru objeví nějaké volby, které za to stojí. Jestli je emancipace STAN motivována těmi evropskými, nebo už Rakušan vidí za roh ke sněmovním, třeba i předčasným, je jedna z mála otázek, která stojí za položení. Jinak není na pnutí v koalici nic nepřirozeného. To jsme si jen zvykli na obraz hodného premiéra-politologa, který má v koalici pořádek, ticho a klid.
Na Rakušanově úletu se zestátněním ČEZ nás může zaujmout, jak relativně drobně reagovaly akcie. Ze své v posledních týdnech stabilní hranice 880 korun se nechaly vyrušit nad 900 korun jen krátce, v úterý odpoledne se zase vrátily zpět. Může to znamenat, že Rakušanem nastíněný scénář nikoho příliš nepřekvapil. Což samozřejmě neznamená, že to nebyla hloupost.
Premiér Fiala se nechal vytrhnout ze svého klidu a Rakušana vyzval, aby se koaliční partneři „nepřekvapovali“. Pokud tím měl na mysli, že by se partneři ve vládě neměli k možným cenotvorným otázkám ČEZ vyjadřovat vůbec, pak nejspíš zapomněl, že se toho sám rovněž několikrát dopustil. Třeba když se už na jaře 2022 vrhl do úvah o rozdělení na dvě firmy. Nebo když o transformaci znovu opakovaně mluvil během loňského roku. Rozdíl je v tom, že premiér o svých úvahách hovořil snad cíleně, po úvaze, v ekonomickém tisku, a nikoli u piva v Sokolově.
Upřímně, kdyby Fiala své úvahy dotáhl do konce, nebylo by dnes o čem mluvit. Že bude kolem ČEZ jasno, sliboval již ve zmíněném roce 2022. Jasno mělo být loni, ale není, ve sněmovně sice leží tzv. Lex ČEZ o přeměnách obchodních společností, ale skutek utek. Když do této nejistoty nakráčí koaliční partner naspeedovaný rozjetou kampaní v nepřátelských hospodách, nelze se divit, že to pár bílých límečků může vyděsit.
Čteme komentáře, že Rakušanův exces otřásá koalicí. Není to tak úplně pravda. Koalici skrytě rozvrací neschopnost tuto klíčovou věc dotáhnout do konce, a to způsobem, který nepoškodí minoritní akcionáře, bude v souladu s hospodářskou a bezpečnostní strategií České republiky a nevystaví stát budoucím soudním sporům nebo arbitrážím. Což je úkol, na který by měl kabinet s jeho aparátem bohatě stačit. Pokud dnes čteme o Rakušanových slovech a Fialově reakci na ně (všechno ostatní včetně pokřiku opozice je jen povinný folklór), máme jedinou otázku: A proč už to není dávno hotové?
Tolik k ČEZ. Druhá probíraná věc jsou pak zmíněné vztahy v koalici. Tam dostaneme odpovědi už brzy, další Rakušanova zastávka je v Mostu. Následují Česká Lípa, Ústí nad Labem nebo Havířov. To by bylo, aby se něco nesemlelo.
