Zemřít lze dnes snadno. Organizace zajišťující asistované sebevraždy připomínají cestovky
Pro přijetí do programu, na jehož konci na vás čeká smrt, nemusíte být nevyléčitelně nemocní. Stačí zaplatit členský příspěvek a opakovaně prokázat pevnou vůli k sebevraždě. Organizace poskytující pomoc s cestami na věčnost fungují jako dobře promazané stroje.
Nepřirozeně teplou vetchou ruku – součást těla, na které je žalostný pohled, drží něžně blízký člověk, jako by chtěl ještě na chvíli zastavit čas a udržet nemocného v pozemském světě. Poslední pohnutí ve tváři ošlehané věky, poslední patrný výdech. Přichází smrt, je konec.
Takhle nějak si pamatují přirozený odchod blízkého člověka ti z nás, kteří byli jeho svědky. Jde to ale i jinak. Ruka umírajícího vůbec nemusí být stará a vetchá a budoucí nebožtík může na smrtelné lože dojít pár minut před smrtí docela sám.
Nelegální užití sebevražedné kapsle Američankou, která už nechtěla dál bojovat se svou nevyléčitelnou nemocí, opět rozvířilo diskusi okolo asistovaných sebevražd. Dobrovolné odchody ze světa s mírnou dopomocí mají přitom dlouhou tradici.
Obecně prospěšné společnosti
Nejdéle je asistovaná sebevražda legální ve Švýcarsku, a to už od roku 1942, organizace Exit poskytující VAD (Voluntary Assisted Dying) v jakési institucionalizované formě působí v zemi od roku 1982.
Kromě Švýcarska je možné požádat o pomoc se smrtí ještě v Belgii, Rakousku, Španělsku, Nizozemí, Portugalsku, Lucembursku a za určitých podmínek také v Německu. Ve světě jsou asistované sebevraždy povolené v Kanadě, některých státech Austrálie a USA, v Kolumbii a na Novém Zélandu.
Právě do Švýcarska ale míří lidé s jednosměrnou jízdenkou nejčastěji. Nedivím se, země Helvétského kříže budí dojem serióznosti, důstojnosti a věcnosti.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
