Cena evropské ropy typu Brent od poloviny minulého roku vzrostla o 75 procent a pohybuje se nyní těsně pod 80 dolary za barel. Můžeme hořekovat nad tím, jak se nám prodraží letní dovolená, protože ceny pohonných hmot vzrostou. Jako makroekonomové můžeme poukazovat, že vyšší cena sice zvýší inflaci, ale také funguje jako negativní nákladový šok snižující růst ekonomik. A obchodníka mohou zajímat rozdíly v cenách jednotlivých typů ropy a možnosti cenové arbitráže. Cena ropy typu Brent je totiž těsně pod 79 dolary, ale cena americké ropy WTI je na 71 dolarech.
Americká ropa WTI je přitom označována za lehkou a sladkou. Nedoporučuji testovat sladkost chuťovými pohárky, protože v tomto případě jde o obsah síry. Ta americká jí má o třetinu méně než evropská a je tak kvalitnější. Za vyšší kvalitu vyšší cena. To platilo zhruba do roku 2005, kdy Brent byl levnější v průměru o jeden až dva dolary. Nyní je ale dražší o osm dolarů. Nicméně plán koupit levněji v USA a prodat dráž v Evropě padá na infrastruktuře.
Americká ropa dlouho neteče na světové trhy. Nemá totiž kudy. Nejsou dostatečné kapacity trubek, ale i tankerů. Na tento problém nejvíce narazili těžaři břidlicové ropy. Břidlicová ropa se totiž těží zpravidla hluboko ve vnitrozemí Spojených států. Ropu jako takovou nestačí jen vytěžit ze země, je ji potřeba dopravit k zákazníkovi. A právě její doprava se vzhledem k omezené kapacitě stává „horkým zbožím“. Cenu ropy z vnitrozemí zachycuje tzv. Midland. Pokud cena ropy WTI je devět dolarů pod Brentem, tak Midland je dokonce o dalších šest dolarů níže.
Dokud nedojde k rozšíření kapacity ropovodů směřujících z vnitrozemských těžebních polí k rafineriím a dále k exportním terminálům na pobřeží Mexického zálivu a následně nebude navýšena kapacita tankerů, tak bude dopad růstu břidlicové těžby na světový ropný trh více a více tlumen neschopností amerických firem vstoupit se svojí produkcí na globální hřiště.
Autor je hlavním ekonomem ČS
