Ceny komodit přestaly být v posledních letech strašákem. Po globální finanční krizi vystoupaly na svá maxima v roce 2011. A následoval pouze ústup ze slávy. Komoditní index Bloombergu ztrácel v době vrcholící koronakrize dvě třetiny hodnoty za posledních 10 let. Od té doby komoditní trhy prudce rostou a objevily se obavy z cenové exploze.
Poslední komoditní supercyklus byl důsledkem čínského ekonomického boomu na začátku tisíciletí, který byl tažen stavebnictvím a průmyslem. Zdrojem nového komoditního supercyklu by měly být investice do zelené energie.
Už v základu však má tato teorie několik trhlin. Takový růst by se soustředil na suroviny, které s obnovitelnými zdroji souvisejí. V posledních měsících jsme skutečně svědky masivního nárůstu cen mědi, niklu a některých dalších průmyslových kovů, jejichž spotřeba prudce roste s rozvojem elektromobility či se zrychlující se výrobou solárních panelů.
Například cena mědi či stříbra se aktuálně drží na dvojnásobku pandemického minima. Ovšem cena špinavé ropy (a třeba i uhlí) v průběhu koronakrize také významně vzrostla.
Za cenovým vzestupem komodit tak jsou, alespoň prozatím, jiné faktory. V popředí stojí opět Čína, která se z pandemie pozoruhodně rychle zvedla. Ekonomického stimulu využily tamní společnosti ke zvýšeným nákupům surovin, které je zároveň brání před hrozbou inflace.
Ale co je primárním faktorem zdražování? Postcovidový nárůst cen komodit je velmi podobný nárůstu na akciových trzích. Tato finanční aktiva však měla před krizí naprosto jinou základnu. Za posledních 10 let zdražily akcie šestinásobně v poměru ke komoditám. Do finančního systému proudí nový kapitál, který na základě alokační efektivnosti hledá nejvyšší zhodnocení. Něco roste více, něco méně a komodity se po letech chytly rychlejší růstové vlny.
Autor je analytik společnosti XTB.
