Americký akciový index S&P 500 od března narostl o více než 50 procent a zcela tak vymazal předchozí propad. Je pravda, že v řadě ukazatelů se ekonomiky za extrémně silné podpory hospodářské politiky dokázaly vrátit na předchozí úrovně. Jednou z těch důležitých proměnných jsou inflační očekávání. To, čeho se centrální banky v době hlubokého útlumu obávaly, byl deflační vývoj. Ten se zřejmě povedlo odvrátit.
V březnu očekávání průměrné inflace na deset let dopředu v USA klesla na 1,2 procenta. Od té doby se tato očekávání výrazně proměňovala, ale v posledních měsících narostla do předkrizové úrovně poblíž dvou procent, což lze považovat za cílenou hodnotu. V Evropě se akciový trh ještě nezotavil. Pro srovnání – evropský Eurostoxx 600 vzrostl od března více než o 30 procent a k dohnání předchozího poklesu by tak potřeboval přihodit nějakých 15 procent.
Nicméně dlouhodobá inflační očekávání se i zde povedlo navrátit tam, kde byla před vypuknutím pandemické krize, tedy do pásma 1,2 procenta až 1,3 procenta.
Během března tato očekávání byla na pouhých 0,7 procenta. Ačkoli v souvislosti s ultra-uvolněnou měnovou politikou stále slýcháme obavy z jisté neudržitelnosti, z hlediska střednědobé stabilizace ekonomiky jde o pozitivní vývoj.
Očekávání pozitivní míry inflace je motivující pro růst spotřeby a investic. Nicméně v případě eurozóny jsou inflační očekávání stále pod cílem ECB, a jsou tak argumentem pro ještě uvolněnější měnovou či fiskální politiku. Ostatně v rámci probíhající revize politiky ECB bychom se mohli dočkat i úpravy trochu nešťastně definovaného cíle.
Autor je ekonom Komerční banky
