Už před časem jsem na těchto stránkách kritizoval organizaci OECD za to, že Česku podstrkuje jakousi knedlíkovou logiku: tvrzení analytiků (a některých dalších komentátorů), že český růst je pomalý mimo jiné v důsledku nedostatku pracovní síly, a proto je třeba tuto pracovní sílu doplnit pracovníky z ciziny.
Má to blízko k tvrzení, že pokud člověk končí s jídlem kvůli žaludku plnému knedlíků, je třeba žaludek operativně zvětšit, aby mohl knedlíků sníst ještě víc. Jako by bylo důležité, kolik sní knedlíků, a nikoli zda je nasycen.
OECD nedávno vydala novou prognózu vývoje české ekonomiky. Je tam řada rozumných doporučení, ale bohužel tam zůstala i ta knedlíková logika, která je jaksi koncepčně vadná: samotný růst HDP je přece z pohledu blahobytu dané země zcela nepodstatný. Důležité je, zda obyvatelé dané země mají dostatek práce a zda jsou za ni dostatečně odměňováni.
Knedlíková logika je ale chybná i prakticky. Vychází z představy, že pracovníci se chtějí a umějí přesouvat ze země do země podle toho, kde jsou zrovna potřební. Ve skutečnosti mají ale lidé vcelku pochopitelnou tendenci se v dané zemi usazovat a zvát k sobě další příbuzné.
Pokud je jich hodně – a české firmy by nyní rády zaměstnaly stovky tisíc lidí – mohou tito nově příchozí lidé začít vytvářet celé čtvrti a ztrácet chuť respektovat místní kulturu a zákony. Němci by nám o „krátké době“, na kterou pozvali do svých fabrik turecké pracovníky v šedesátých letech, mohli vyprávět.
Ty nejkřiklavější díry na trhu práce samozřejmě lze zalepit několika stovkami cizinců s příslušným vzděláním. Statisícový nedostatek je ale třeba řešit úplně jinak: rázným mzdovým růstem, který uvolní lidi z těch nejméně produktivních míst, a pak také investicemi do automatizace. Obojí se naštěstí už děje.
Autor je ekonom České spořitelny
