Česká pošta oznámila, že během následujících několika let hodlá mimo jiné provést automatizaci svých procesů v takovém rozsahu, že bude schopna snížit počet pracovních míst o sedm tisíc, tedy o téměř čtvrtinu ze stávajících 30 tisíc. Vzhledem k vysoké fluktuaci pracovníků bude možné tohoto snížení docílit primárně pouhým nenabíráním nových za ty odešedší.
Plánovaný manévr České pošty je příkladem jednoho možného řešení nynějšího nedostatku zaměstnanců v české ekonomice. Jde o řešení z mého pohledu nejsprávnější: namísto snahy dovézt další levné pošťáky z Filipín a podobně je lepší investovat do automatizace, i kdyby to by bylo za cenu přechodného zhoršení hospodářského výsledku. Automatizace pak povede ke snížení potřebného počtu zaměstnanců, ale bude muset jít o zaměstnance s vyšším vzděláním.
Propagátoři automatizace se nám často snaží nasadit růžové brýle, když tvrdí, že souběžně se zrušením některých pozic se obvykle v daném odvětví hned najdou nové typy pozic, takže se prý nemusíme bát, že by automatizací trpěla zaměstnanost.
Plán pošty s touto idylickou představou neladí, automatizace má vést k poklesu zaměstnanosti v tomto podniku o sedm tisíc. O vytvoření sedmi tisíc nových míst se Česká pošta nezmiňuje.
Přesto ale platí, že by automatizace celkově v ekonomice v dlouhém období k poklesu zaměstnanosti vést neměla. Mechanismus je ale trochu méně přímý.
Na příkladu České pošty jej lze popsat takto: pokud automatizace nakonec relativně zlevní produkty (a jiných automatizovaných firem), pak uživatelům těchto produktů zůstane v peněženkách víc prostředků na jiné/nové typy zboží nebo služeb – a tam se můžou uplatnit právě ti propuštění. Jen jestli najdou sílu na své přeškolení, případně dokonce, ó hrůzo, na své přestěhování.
