Aleš Borovan: Ředitel ČT po sto dnech: jednoruký boxer

Petr Dvořák

Petr Dvořák Zdroj: ctk/Roman Vondrous

V pondělí uplyne prvních sto dní vlády Petra Dvořáka nad Českou televizí. Toto období víceméně splnilo očekávání spojovaná s nástupem dlouholetého šéfa Novy s vazbami na skupinu PPF do zatuchlých veřejnoprávních vod. Kdo čekal rychlé a nekompromisní tahy manažera zvyklého na fungující prostředí televizního byznysu, nebyl zklamán. Bohužel ani ten, kdo prorokoval i gejzír zákulisních dohod a kroužení zájmových skupin.

Nejprve k pozitivům. Dvořák dokáže být výborný a přesný tam, kde není svázán nepsanými dohodami s vlivnými figurami českého polobyznysu a polopolitiky, které mu k vládě nad Kavčími horami pomohly. Skvělým tahem se ukázal příchod obávaného finančního ředitele Milana Cimirota (dříve CET 21) do prostředí televizních partiček a kamarádšoftů. Jen při zběžném pohledu na rozpočet nového brněnského studia dokázal tento dvoumetrový Čechosrb ušetřit nějakých 200 milionů korun. Přesně takového strážce financí ČT již dlouho potřebovala. A klidně si někdo může myslet, že Cimirotův hlasitý smích, jak praví legendy na Kavkách, není tou nejdiplomatičtější reakcí na některé finanční požadavky producentů a dramaturgů.

Ani jmenování Milana Fridricha do funkce ředitele programu jakožto odměna za podporu před volbou ředitele nemusí být špatným tahem, byť autor jako otec nechápe, kde Fridrich s čerstvým miminkem bere čas na sledování nakupovaných show. Fridrich je inteligentní a dokáže se učit, ale výsledky jeho práce můžeme posoudit až za půl či tři čtvrtě roku.
A obecněji, lidé z Novy, kteří teď v ČT vládnou, dokážou některými překvapivými tahy solidně zatopit konkurenci (nasazení vánočních pořadů), což také není na škodu.

Vidět jsou ale i negativa. Již způsob volby ředitele ČT a příchod „nováka“ Dvořáka do ČT jasně naznačily, že za jeho úspěchem stála řada neoficiálních dohod a silný lobbing. Nyní pro Dvořáka nastal čas gentlemanské dluhy splatit.
Již jmenování obchodního ředitele Jana Svobody či ředitelky vývoje programu Jany Kasalové (u obou lze vystopovat vazby na bizarní šéfy a podšéfy firem typu pražského dopravního podniku nebo Českých drah) dává tušit, kde si Dvořák nemůže příliš vyskakovat. Podobně je možno chápat účast ČT na Dobešových pitomostech typu putovního poháru ministra školství pro mladé florbalisty a basketbalisty. Že by tichá splátka pro Věci veřejné? Anebo snaha sáhnout si na nemehlovsky utrácené peníze z evropských fondů?

Suma sumárum, Dvořák zatím připomíná boxera v lítém klání, kterému ovšem někdo zavázal za záda jednu ruku. Uvidíme, jak takto vybavený rohovník dokáže zvládnout již nastartované rvačky o miliardy korun na účtech televize nebo o její pozemky.