Válka s terorismem pak začala smetením Tálibánu v Afghánistánu a likvidací zdejších výcvikových táborů Al-Káidy. Bin Ládinovi džihádisté ztratili svou jedinou základnu v muslimském světě a jinou se jim, navzdory snahám a strategickým cílům, ustavit nepodařilo.
Desetiletí, které následovalo, se vyznačovalo značnou nejistotou vývoje bezpečnostního prostředí v měnícím se světě. Washington rozpoutal dvě války, při nichž zahynulo téměř sedm tisíc amerických vojáků a statisíce civilistů v Iráku i Afghánistánu, což bohužel stále není číslo konečné. Válečné náklady se vyšplhaly na 1,3 bilionu dolarů. Konflikty poškodily jméno USA ve světě, především pak na Blízkém východě.
Spojené státy masivně investovaly do své bezpečnosti, což se projevilo tím, že na jejich území už nedošlo k dalšímu úspěšnému útoku. Al-Káida zdaleka nebyla tak úspěšná, jak si představovala.
Jedenáctým zářím dala sice všem zradikalizovaným fanatikům příklad k následování, ale kromě útoku v Madridu v roce 2004 a v Londýně o rok později se jí nepodařilo významněji zasáhnout západní svět. Tím v žádném případě nechci marginalizovat hrůzné dopady aktů teroru například v Pákistánu, Indii, na Bali, v Iráku či Afghánistánu.
Američanům se postupně podařilo poměrně výrazně snížit akceschopnost islamistů na území Pákistánu. Toto úsilí bylo korunováno zabitím bin Ládina. Z hlediska symboliky islámský teror hodně utrpěl. Tato akce, nekonzultovaná s pákistánskou vládou, však může ztížit další likvidaci tálibánců na území Pákistánu. Národní hrdost 160milionového národa byla zasažena. Ovšem bez pákistánské armády a politické podpory z Islámábádu nelze eliminovat hrozbu Tálibánu, který je dnes soustředěn na území Severního Vazíristánu. Žádný pákistánský politik ani generál nemůže veřejně připustit, že vede válku proti vlastním lidem v zájmu USA. Válku, jež stála život přes 3500 pákistánských vojáků a 35 tisíc civilistů.
Mohou islamisté nabrat nové síly například v probíhajícím „arabském jaru“? Spíše ne. Nebyla to ideologie ani bomby džihádistů, které svrhly režimy v Egyptě, Tunisku a Libyi. Přestože existuje důvod k opatrnosti, pokud jde o další vývoj v těchto zemích, nelze nevidět, že revoluce provedli povětšinou mladí lidé s využitím moderních technologií, které přišly ze Západu. Zvrácená ideologie fundamentalistů, která je hnacím motorem terorismu, však stále představuje pro Západ vážnou hrozbu.
Česko se zatím terčem zájmu islámských fanatiků nestalo. Zato kvůli dlouholetému neřešení problémů některých menšin došlo k výraznému nárůstu jiné formy extremismu. Jejím projevem může být i útok šíleného samotáře. Stačí si vzpomenout na Norsko či Slovensko. Pro oběti a jejich rodiny pak nebude podstatné, kdo to udělal, ale že se to vůbec mohlo stát.
Autor je bezpečnostní poradce a bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby
