Globální i tuzemská ekonomika vstupuje do nového roku s celou řadou rizik a nejistot. Již téměř dva roky řadíme mezi hlavní rizikový faktor pandemii covidu-19 a jeho různých mutací. Výjimkou není ani současný omikron, i když je zjevné, že ekonomika se s pandemií do značné míry naučila žít.
Dalším rizikem je inflace. Ta původně nabídkového charakteru hrozí kvůli silné poptávce přelitím do inflačních očekávání a mzdového vývoje. Tento scénář platí zejména pro Spojené státy, ale třeba i pro Velkou Británii, na což již tamní centrální banky reagují, respektive v případě Fedu je reakce v podobě zvýšení úrokových sazeb na spadnutí.
Evropský trh práce je v jiné situaci, tady s výjimkou zvýšení německé minimální mzdy inflační tlaky nepozorujeme. Inflačním rizikem pro nejbližší měsíce zůstává tedy především vývoj cen energií a plynu.
Ekonomiku a finanční trhy samozřejmě ovlivňuje i geopolitika, kterou nemůžeme ignorovat. Zde bude třeba monitorovat vývoj vztahu Ruska s Ukrajinou, situaci v Turecku, v Evropě budou sledované prezidentské volby v Itálii již koncem ledna. Ty totiž mohou vyústit v předčasné parlamentní volby. Ty pak nejsou vyloučeny ani ve Španělsku. Již v dubnu pak svého prezidenta budou volit Francouzi.
Přes všechny tyto nejistoty globální i evropská ekonomika poroste, a to dále nad předpandemické úrovně. Černým koněm se letos může stát průmysl, zejména ten automobilový. Již konec loňského roku přinesl první signály, že problémy s nedostatkem surovin a materiálů pro výrobu se začínají zmírňovat.
I když se letos zřejmě zcela nevyřeší, posun bude markantní. A například rozpracovaná a nedokončená výroba v automobilkách bude díky obnoveným dodávkám čipů rychle dotažena a začne uspokojovat hladový trh. Poptávka po automobilech je totiž enormní, a to včetně té po nízkoemisních automobilech.