Čeká nás panika a recese, pak rychlý odraz ode dna

Kvůli obavám z recese mají finanční trhy tendenci rezignovat.

Kvůli obavám z recese mají finanční trhy tendenci rezignovat. Zdroj: Pexels

Podle průzkumu Financial Times předpokládá 70 procent akademických ekonomů, že americká ekonomika míří do recese. Když se zeptáte obyčejných Američanů, zhruba polovina z nich má pocit, že už v recesi jsou. A další ji čekají do roka a do dne. Důvěra lidí nejen v USA, ale i v Evropě a v Česku je na bodu mrazu. Po mnoha letech je teď něco jinak. Jsme v situaci, kdy nemůžeme doufat, že centrální banky budou ekonomiku zachraňovat. Naopak. Centrální banky recesi způsobí. Bojem proti inflaci. Zvyšováním sazeb.

Proč to všechno? Protože mizerie. „Index mizerie“ sčítá míru nezaměstnanosti a inflace. Od konce roku 2019 se mizerie výrazně zvýšila. Mezi top skokany ve vyspělých ekonomikách patří pobaltské státy a Česko. Není ale mizerie jako mizerie. To chápou chytří politici, kteří budou aktivně bojovat proti inflaci, klidně i s rizikem vyšší nezaměstnanosti. Ta se totiž dotkne „jen“ pár procent voličů. Ale inflace všech. Snížením kupní síly příjmů. Inflace je výrazně větší politický problém než nezaměstnanost. Zvlášť když nezaměstnanost je nízká a její výše de facto pomáhá roztáčet inflační kola.

Kvůli obavám z recese mají finanční trhy tendenci rezignovat. Pohled na výkonnost aktiv od začátku roku je totiž jen pro silné nátury. Ano, všichni jsme se zaklínali při investování, že máme nějakou investiční strategii, investiční horizont, že si uvědomujeme riziko volatility. Ale jak říkal Mike Tyson: „Každý má strategii, dokud nedostane první ránu.“

Od loňských maxim ztratil akciový index S&P 500 téměř čtvrtinu. Za posledních několik dekád se stalo jen jednou, že po tak velkém poklesu nepřišla recese. Po Černém pondělí v roce 1987. Historie nám říká ještě jednu nepříjemnou zkušenost. Často to neskončilo jen poklesem o čtvrtinu. Když se soustředíme na inflační periodu sedmdesátých a osmdesátých let, poklesy z maxim byly v průměru třetinové.

Zaujalo mě, že „61 procent z půl milionu pracovníků v londýnské City je ve věku od 22 do 40 let. (…) Více než polovina finan­čních profesionálů zná pouze trhy, kterým dominují levné peníze, mentalita too-big-to-fail a očekávání, že centrální banky existují jen proto, aby stabilizovaly trhy a posilovaly sentiment.“ Tato mladá generace dostane cennou životní lekci. Tím, že dostane první ránu. Ale kvůli nezkušenosti v kombinaci s vysokým podílem algoritmického obchodování může být volatilita nepříjemně vysoká.

Něco pozitivního? Baron Rothschild křičel: „Nejlepší čas nakupovat je tehdy, když v ulicích teče krev. I kdyby to byla vaše vlastní!“ Věděl, o čem mluví. Během paniky po napoleonských válkách nakupoval aktiva s padesátiprocentní „slevou“.

Historie nám ukazuje, že odraz bývá prudký. Po zkrocení inflace v osmdesátých letech se akciový index zvýšil o 60 procent během půl roku. Podobně rychle index poskočil po finanční krizi, po ropném šoku v sedmdesátých letech. Po covidu. Nebýt v té chvíli na trhu znamenalo propásnout velké zhodnocení. Navíc i během poklesu akciového indexu najdete spoustu příležitostí na nákup a zhodnocení. Není to tak jednoduché jako koupit ETF, ale jde to. Například po splasknutí dotcom bubliny se index S&P 500 mnoho let pohyboval v záporných číslech (pokud jste koupili na vrcholu). Ale špatná výkonnost byla tažena jen některými sektory a firmami. Pokud byste index nevážili tržní kapitalizací, ale všech 500 firem by mělo ve vašem portfoliu stejnou váhu, zápornou výkonností byste si prošli jen jeden rok. Hodnota aktivní správy se pozná právě během recese a medvědího trhu.

Proto úspěšný investor Peter Lynch říkal: „Každý má mozkovou kapacitu na to, aby dokázal vydělat na akciích. Ale ne každý má na to žaludek.“

Autor je hlavní ekonom České spořitelny