David Klimeš: James Tobin se obrací v hrobě

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: profimedia.cz

Zdálo se, že politici nemohou znesvětit památku nebožtíka více, než jak to provedli v případě lorda Keynese – z jeho myšlenky v tučných letech vytvářet přebytky a v hubených letech jimi pobídnout ekonomiku si zapamatovali jenom konec.

Co se ovšem nyní děje jinému nebožtíkovi Jamesi Tobinovi, je snad ještě perverznější. Z jeho myšlenky daně na obchodování s cizími měnami si mnozí evropští politici chtějí udělat prostě jen šikovný nástroj, jímž by zkasírovali nějaké to euro do svých zchudlých rozpočtů.

Evropská komise sice oficiálně hodlá zavést daň z finančních transakcí, vždyť Velká Británie kvůli tomu kontinentu málem vyhlásila válku, ale konkrétní plán je ještě daleko. Bystřejší evropští politici už tuší, že kráčejí cestou do pekel. Dánsko, které předsedá EU, vyjádřilo vůči dani skepsi. I německá kancléřka Angela Merkelová je z ní prý čím dál zoufalejší.

To ale některým zemím nebrání myšlenku nové daně dovést až do úplné karikatury. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy slíbil, že jeho země sebevražedně zavede daň jako první v EU. Jeho ministr financí François Baroin před týdnem ještě ujišťoval, že daň bude co nejširší – na akcie, dluhopisy, deriváty. Nyní ale prohlásil, že „vládní dluhopisy z ní však budou přirozeně vyňaty, protože se nacházíme v období, kdy potřebujeme investory“. Tobin se musí při tomto příběhu o rovných a rovnějších obracet v hrobě. Stejně jako chce letos Francie co nejlevněji prodat dluhopisy za 178 miliard eur, tak třeba banky potřebují prodat své nové akcie, aby získaly peníze na předepsanou kapitálovou přiměřenost. Ale to už Baroina zjevně nezajímá.

Současné návrhy nemají s Tobinovou daní už pranic společného. Tobin chtěl „svou“ daní zajistit mezinárodní stabilitu měn ve světě volných směnných kurzů. Zisk z daně měl plynout nadnárodním institucím, které by pak hasily případné krizové výkyvy. Sama myšlenka odrazení spekulantů a snížení volatility je přitom sporná. Když se navíc zkombinuje se špatným provedením, může skončit jako v osmdesátých letech ve Švédsku, kde si tamní politici podobnou daní zničili stockholmskou burzu. Nyní se o něco podobného snaží Sarkozy, který chce těch pár zbývajících věrných Pařížanů vyhnat do Londýna.

Pokud by Tobinova daň měla jakž takž fungovat, musela by být minimálně celoevropská a zahrnující klíčové londýnské City. Také nejspíš s mnohem nižší sazbou, než je uvažovaná desetina procenta na akcie, aby trhy zůstaly likvidní. To ale nejspíš politiky typu Sarkozyho a Baroina nezajímá – příkazem dneška je co nejlépe prodat vládní dluh a co nejvíce sedřít finanční hráče.

Je nejspíš marné připomínat, že o nic z toho Tobinovi nikdy ani zdaleka nešlo.