Levice říká ano, byť s různou mírou populismu: idealistická ČSSD chce zajistit „vítězství silou myšlenek“, KSČM bojuje proti americkým bankám za Janem Švejnarem a Jiří Paroubek zase nemůže zapomenout na záplavu billboardů očerňujících jeho osobu. Proti tomu pravice namítá, že limity jsou zbytečné, protože se dají snadno obejít. V tomto sporu není těžké se rozhodnout: cynický realismus pravice je na místě.
Nenajdeme totiž snad žádnou zemi, kde by se omezení výdajů na prezidentskou kampaň nějak pozitivně projevilo. Připomeňme slovenskou volbu. Kandidáti smějí v kampani vydat maximálně 133 tisíc eur. Po poslední prezidentské kampani napadl Robert Fico poraženou kandidátku Ivetu Radičovou, že jen samotné billboardy ji musely stát více. A opravdu to tak vypadalo. Když se navíc při vyšetřování spisu Gorila ukázalo, že Radičová hostila před kampaní ve svém domě Jaroslava Haščáka z Penty, o zbytečnosti limitů už pod Tatrami pochyboval málokdo.
I když se z malého středoevropského rybníku povzneseme k velmocím, je to pořád týž příběh o limitech na papíře. V Rusku jsou výdaje kandidáta omezeny na 400 milionů rublů. Vítěz Vladimir Putin se v poslední kampani na tento limit zcela jistě díval z hodně velké výšky. Zábavný byl i jeho soupeř, miliardář Michail Prochorov, který dokonce prosil, aby mu podporovatelé už nic neposílali, nebo ho kvůli překročení limitu ještě vyloučí z voleb.
Zdaleka nejabsurdnější omezení pak najdeme v probíhající americké prezidentské kampani. Vedle limitovaných oficiálních výdajů kandidátů tečou do primárek miliardy především přes „politické akční výbory“, neblaze proslulé „super PACs“. Ty jsou údajně nezávislé na jednotlivých kandidátech, ale ve skutečnosti se zakládají výhradně za účelem očerňování konkurentů a čelná místa v nich zaujímají poradci kandidátů a šéfové jejich kampaní.
Chceme opravdu do Česka dovážet podobné věci? Všechna čest idealistům, ale v prezidentské kampani rovné šance legislativně zjednat nelze. Obcházení limitů jen plodí více korupce, více negativní kampaně a v konečnému důsledku i větší frustraci voličů.
Pokud poslanci opravdu chtějí za každou cenu do zákona nějaký paragraf o financování, ať snad raději zavedou ne maximální, ale spíše minimální příspěvek na kampaň. Představa politických stran s vybrakovanými pokladnami, že svým kandidátům nedají na kampaň ani korunu, totiž zdaleka nejvíce nahrává úspěchu bizarních uchazečů o Hrad.
