V textu nálezu jsou totiž i mnohé šalamounské pojistky, aby pro solární byznys nemohlo být dramatické snížení podpory od vlády Petra Nečase rovnou likvidační. Pro takto vyvážený nález pak mohli zvednout ruce všichni ústavní soudci.
Rozbrojů nad narychlo spíchnutou a odhlasovanou nápravou chyb minulých vlád přitom mohlo být mezi soudci více než dost. Jeden příklad za všechny: zásadní spor tkvěl především v pojetí retroaktivity. Soud se shodl, že se jedná o takzvanou nepravou retroaktivitu, která je přípustná. Odvolal se přitom na nález o podpoře stavebního spoření z roku 2010. V něm však čtyři soudci sepsali odlišný názor od většiny, a to včetně soudkyně zpravodajky v současné kauze Ivany Janů. Přesto se nyní všichni v Brně shodli. Jak to vysvětlit?
Pomiňme cynickou verzi, že šlo pro mnohé soudce o značně sofistikovaný případ plný tabulek dodaných Energetickým regulačním úřadem a ministerstvem financí a soudci jen dali na svůj cit s tím, že solárníkům je nutné zatnout tipec. Spíše se všichni soudci shodli, že v nálezu je dostatek brzd na to, aby se nemohl stát univerzálním precedentem pokaždé, když se politikům vymkne z rukou nějaký velký dotační experiment.
Soud na základě propočtů státu dovodil, že 15letá garance návratnosti zůstává více méně zachována. Je tedy na politicích, nikoli na soudu, aby nyní solárníkům tento limit naplnili. Pokud se tak nestane a malí solárníci se kvůli tomu dostanou do problémů se svou úvěrující bankou, tento nález už politiky před fotovoltaickou zlobou neochrání. Pokud nastane takzvaný „rdousící efekt“, tedy likvidace firmy kvůli neschopnosti splácet úvěr, pak soudci varují, že se ke konkrétním kauzám klidně vyjádří znovu.
Soudci poněkud aktivisticky rovnou radí ministerstvu financí, jak s nešťastnými malovýrobci jednat, a upozorňují na možnost použití institutu posečkání ohledně daňového odvodu. Jinými slovy: Kalousku, pokud budeš chtít zničit i chudáka s pár panely, tak se jeho problému rádi ujmeme znovu.
Nález Ústavního soudu tak překresluje českou fotovoltaickou krajinu. Každopádně ovlivní budoucí soudy ohledně ochrany investic. Pak půjde právě o to, zda solárníci jen legitimně a ve veřejném zájmu trochu zchudli, nebo zda je stát oproti svým předchozím dotačním slibům nelítostně zardousil.
Nad solárníky tedy v Brně rozhodně nevyhrál stát, ale jen dobře zdůvodněný veřejný zájem. Stát si ještě bude muset projít složitým martyriem posuzování jednotlivých případů.
