David Klimeš: Nejasná zpráva o konci Řecka

Německý vicekancléř a ministr hospodářství Philipp Rösler jako první člen berlínské vlády veřejně, v deníku Die Welt, připustil možnost řízeného bankrotu Řecka. Zemi docházejí peníze na provoz, věřitelé ale pohrozili, že další část ze slíbené pomoci nemusí uvolnit. Atény prý totiž dostatečně neplní naordinované podmínky pro získání další finanční injekce. Stále více se mluví i o možnosti, že by Řecko mohlo opustit eurozónu.

Německý vicekancléř a ministr hospodářství Philipp Rösler jako první člen berlínské vlády veřejně, v deníku Die Welt, připustil možnost řízeného bankrotu Řecka. Zemi docházejí peníze na provoz, věřitelé ale pohrozili, že další část ze slíbené pomoci nemusí uvolnit. Atény prý totiž dostatečně neplní naordinované podmínky pro získání další finanční injekce. Stále více se mluví i o možnosti, že by Řecko mohlo opustit eurozónu. Zdroj: whyzhou.tumbrl.com

Řekové dělají to nejlepší, co mohou. Vydírají. Stačí nahlas říci, že peníze vydrží jen na tři týdny. A natáhnout ruku pro další záchranné miliardy. Musíme jim fandit. Jen takové jednání totiž donutí lídry eurozóny nejen připustit možnost odchodu Řecka z měnové unie, ale nabídnout Evropě také hodnověrný plán, jak bude euro fungovat po řeckém adieu.

Ledy se pohnuly. Z nizozemského a německého kabinetu už otevřeně zaznívají hlasy, že řízený bankrot a odchod z eurozóny není nic nemožného. Obrat podtrhla i rezignace Němce Jürgena Starka z Evropské centrální banky.

Jenže reálná možnost řeckého odchodu jen obnažila naprostou absenci plánu, kudy po částečném rozpadu měnové unie dál. Na německém ministerstvu financí prý cosi kutí, do tří týdnů ale eurozóna nic neschválí, a tudíž Řekové dostanou další miliardy. Musí tedy vydírat dál, aby se Brusel a Berlín odhodlaly k jasnému řešení.

Zcela naivní je totiž představa jednostranného odchodu Řecka z eura, zavedení drachmy, devalvace a spokojeného růstu v podmínkách domácí inflační měny. Dluhopisy totiž zůstanou v drahých eurech a vydělávat se na ně bude v měně, která podle odhadu ekonomů švýcarské banky UBS devalvuje o 60 procent.

Opuštění eura by Řeky přišlo v prvním roce až na polovinu ročního HDP, ostatní státy by sanovaly ztráty svých bank. Zvláštní otázkou pak je, kdo z Řeků by si nechal vyměnit tvrdá eura za nehodnotnou drachmu. Řecký kabinet by asi musel podniknout něco tak hrozného jako zdejší komunisté v roce 1953 při měnové reformě. A ani to není v dobách jednoduchého převedení eur přes internet do bezpečného zahraničí dost dobře možné.

Mnohem jednoduší by pro Německo a ostatní fiskální jestřáby bylo „poskvrněné“ euro opustit a založit si vlastní, silnou a nízkoinflační měnu. Opětovnou touhu Němců po staré dobré marce zformuloval nejvýrazněji tamní průmyslník Hans-Olaf Henkel, který naposledy minulý týden zopakoval svůj recept. Pro Německo, Rakousko, Nizozemsko, Finsko a Švédsko severské euro, ostatním inflační euro jižanské. Přestup do „vyšší ligy“ by byl pro ostatní časem možný a Řecko by nemuselo zavést bezcenné drachmy, nýbrž sice inflační, ale solidní francouzské euro.

I tento koncept má ale své chyby. Nechali by si Němci proplácet půjčky ze záchranného valu v inflačních eurech? A co s exportem, najednou příliš drahým? A jak vysvětlit třeba Slovákům, že vše obětovali pro společnou měnu, a najednou jsou ve společném klubu nikoli s Německem, ale s Řeckem?

Lídři eurozóny tak stále Evropě dluží hodnověrnou vizi osiřelé měnové unie bez Řecka. Dokud nebude, jsou veškeré výhrůžky vůči Řekům předčasné.