Němečtí politici už dlouho hrají s jihem Evropy dvojakou hru. Kancléřka Angela Merkelová ordinuje jižním státům jako jediný recept na dluhové neduhy přísnou úspornou kúru. To je ale ve skutečnosti jen půl řešení jejich problémů. Navíc se nyní zdá, že se už dostáváme do bodu, kdy tvrdé škrty jižním státům více škodí, než pomáhají. Španělská vláda má před sebou prakticky nesplnitelný úkol proškrtat se ještě letos z deficitu ve výši 8,5 procenta HDP k 5,3 procenta v podmínkách recese. A podle Financial Times na posledním zasedání euroministrů financí kolovala zpráva o italské ekonomice, která také v recesi nemůže splnit plán deficitu. O Portugalsku a Řecku už ani nemá cenu se bavit.
Německo však docela úspěšně tají druhou část příběhu, v níž už německé zájmy rozhodně nejsou totožné s evropskými. Ztráta konkurenceschopnosti a příliš drahá práce na jihu (třeba i ve Francii) tuze svědčí německému exportu, jehož obchodní bilance vykazuje mimořádné přebytky. Krutě řečeno, z jižních států je nyní pro Německo jen poslušný odběratel zboží.
Německo se zatím vždy ubránilo vnějším útokům na své enormní přebytky. Christine Lagardeová si před rokem ještě v roli francouzské ministryně financí ulevila: „Nemohou něco udělat s těmi přebytky? Na tango musí být vždy dva.“ Nic se ale nestalo. Potom přišla snaha evropské levice, aby se Evropská komise při zkoumání nerovnováh v EU zaměřila na omezení obchodních přebytků. To také neprošlo.
Až nyní přišel dost nečekaný útok zevnitř. Po hubených letech, kdy platy v Německu nerostly či jejich růst nedosahoval míry inflace, si německé odbory řekly dost. Velkým úspěchem skončilo vyjednávání o růstu mezd dvou milionů státních zaměstnanců hájených odborovým svazem Verdi. Během dvou let se státním pracovníkům zvýší plat o více než šest procent. Totéž chtějí nyní strojaři z IG Metall, přidají se jistě další.
Hodnocení odborářských úspěchů nyní záleží na tom, zda jste Němec, nebo Evropan. Němec se příliš neraduje, není-li mezi těmi, kteří dostanou přidáno. Dražší práce spolu s vyššími cenami energií tlačí vzhůru inflaci. Evropan ale může slavit. Místo prodražujících se německých dělníků možná nyní zbude i nějaká ta práce pro ty jihoevropské. S nadsázkou, ale jen malou, lze říci, že jedno účinné vydírání v Berlíně může soudržnosti Evropy přispět více než sto summitů v Bruselu.
