David Klimeš: Oknem nebo dveřmi. Eurobond přijde

Angela Merkelová

Angela Merkelová Zdroj: reuters

Německá kancléřka Angela Merkelová bude ještě nějakou dobu dělat drahoty. Ale pokud je pro ni nejvyšší prioritou udržení eurozóny, evropský dluhopis nakonec nejspíš odkývá. Systémově lze proti tomuto zespolečenštění dluhů vést sáhodlouhé filipiky o morálním hazardu. Pokud je ale eurobond v očích evropských lídrů nevyhnutelný, je lepší se raději bavit o jeho jednotlivých parametrech. Aby systémové zlo nebylo doprovázeno ještě špatným provedením.

Sama myšlenka eurobondu je prostá jak facka. Vzpomeňme, jak se v lednu na trzích zaprášilo po dluhopisech Evropského fondu finanční stability s nejvyšším ratingem. To byl v podstatě eurobond v embryonálním stavu.

Jenže pro dospělou verzi evropského dluhopisu je nutné toho promyslet mnohem více. Pro rozpočtově ukázněné státy už samo jeho zavedení bude vedle obrovských garancí znamenat zvýšení rizikové přirážky na domácí dluhopisy. Případné nezvládnutí správy celoevropského dluhu by navíc v krajním případě mohlo vést ke snížení jeho ratingu, jako se to nyní stalo v USA. Nyní se tam čeká ratingový domino efekt, kdy státy silně provázané s federálním rozpočtem, jako jsou Virginie či Kalifornie, postihne zdražení státních dluhů.

I rozhodný zastánce eurobondu George Soros upozorňuje, že společný dluhopis musí jít ruku v ruce s jasným způsobem, jak bude možné z eurozóny odcházet. Zdaleka ne všech 17 členů eurozóny totiž bude ochotno asistovat při proměně z měnové unie v unii měnovou, transferovou a nakonec i fiskální.
Samotný evropský dluhopis může mít mnoho podob pobízejících jednotlivé státy k rozdílnému chování. Máme zde zatím dva propracovanější návrhy. Jeden představil bruselský think tank Bruegel. Jeho podstatou je rozdělení evropské dluhové nemoci na dvě části.

Takzvaný modrý (tedy unijní) dluhopis by mohl pokrýt státní dluh až do 60 procent HDP, červený dluhopis by garantoval přesahující dluh a odpovědnost za něj by padala dál na hlavu dlužníka. Dynamičtější přístup k dlužníkům navrhují italský ministr financí Giulio Tremonti a šéf Euroskupiny Jean-Claude Juncker. Ti ve svém konceptu e-bondů a Evropské dluhové agentury uvažují až o 100procentní garanci dluhu, pokud se členský stát dostane do potíží. První návrh by pro takové Řecko znamenal pouze zlevnění dluhu, druhý vyhlášení faktického bruselského protektorátu.

Co je lepší? To nám musí říci největší financiéři evropských dluhů – Němci. Proto by měli co nejdříve přestat s popíráním evropského marasmu. A pokud se chystají kývnout na eurobond, rychle se ujmout organizace jeho parametrů. Politika německého ne, z nějž je za půl roku vynucené ano, je totiž čím dál nebezpečnější.