David Klimeš: S Řeky už jedině rozvod na jedno stání

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: ctk

Řeckým politikům se podařilo nemožné. Ač všechny propočty ukazovaly, že je pro EU lepší nechat Řecko zbankrotovat uvnitř eurozóny, svým děsivým divadlem z tohoto týdne Heléni všechny přesvědčili, že je nutné je z euroklubu vykopnout. Šílená hra řeckých politiků s referendem si koleduje o rázný vyhazov, než řecká nákaza definitivně přeskočí na italské či španělské dluhopisy.

I v takto výbušné atmosféře se ale nakonec musí dostat ke slovu selské počty. Pokud má být řecké sbohem eurozóně pro všechny nejlepším řešením, musí proběhnout rychle a spořádaně.

Proti řeckému odchodu až dosud mluvila provázanost Atén se zbytkem eurozóny. V předkrizových letech se tak dělo prostřednictvím zdánlivě bezpečných řeckých státních dluhopisů, které nyní tíží bilance evropských bank. V krizových letech navíc pupeční šňůra mezi Řeckem a zbytkem eurozóny nabobtnala o finanční injekce. Odchod Řecka z klubu by proto neznamenal jen zavedení vytoužené inflační drachmy, jejíž prudké znehodnocení by podpořilo konkurenceschopnost. Při pádu nové měny dejme tomu o 60 procent (nejčastější odhad) by se o 60 procent prodražil i veškerý eurový dluh. Z Řecka by se tak – v nadsázce řečeno – stal maďarský chytrák, kterému se ještě včera líbila hypotéka ve švýcarském franku, ale dnes se děsí úroků. Obnovená drachma se proto dosud zdála nevýhodná pro eurozónu i pro Řecko.

Jenže nyní je nutné vše přehodnotit. Řekové – po populistickém nápadu s referendem není třeba rozlišovat lid a politiky – zjevně budou raději žít o měsíc déle s dosavadním standardem a pak velkolepě zkrachují, než aby se dobrovolně a co nejrychleji podřídili evropské dohodě. V této chvíli tak platí slova šéfa euroskupiny Jeana-Clauda Junckera, že Řeky v eurozóně chce, ale ne za každou cenu. Stabilita klubu je zásadně ohrožena a evropští lídři mají vlastně už jen jedinou šanci, jak obnovit důvěru trhů tak, aby za chvíli i velké jižní státy nemusely žádat o pomoc.

S Řeckem je třeba dohodnout odchod z eurozóny za následujících podmínek: žádná další záchranná eurová tranše už nebude, místo toho se záchrany Řecka s drachmou ujme Mezinárodní měnový fond, který už má s takovými misemi své zkušenosti. Splátka eurových dluhů se odkládá, protože na ně Řecko nyní nemá. Zároveň ale musí začít fungovat i pozměněný záchranný val pro kapitalizaci bank, které jinak neustojí značný odpis řeckých dluhopisů a neseženou si vlastní zdroje na trzích či od národních vlád.

Jedině za takto pečlivě stanovených podmínek si mohou státy eurozóny dovolit to, na co mají jistě chuť: pořádně se rozběhnout a vykopnout Řecko z klubu někam hodně daleko.