David Klimeš: Sims pochopil euro lépe než Evropané

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: ctk

Vypadá to, jako by se čerstvý nositel Nobelovy ceny za ekonomii Christopher Sims jen přidal k hraběcím radám ostatních amerických ekonomů. Agentury citovaly jeho výrok, že „pokud má euro přežít, bude muset eurozóna vymyslet způsob, jak se podělit o fiskální zátěž“.

Zdánlivě jako by říkal totéž, co například jeho ideový protipól, též nobelista Joseph Stiglitz naposledy v České televizi: Euroministerstvo financí, k tomu eurobondy, a bude dobře. Jenže je zde jeden podstatný rozdíl. Sims už v roce 1999 při vzniku eura věštecky popsal veškeré možné problémy eura. Škoda že mu nikdo nenaslouchal.

Jeho „Vratké fiskální základy Evropské měnové unie“ jsou psány střízlivým odborným jazykem a prošpikovány mnoha vzorečky, jak se na fandu ekonometrie sluší. Ale stejně čtenáři běhá z četby mráz po zádech. Nejprve si Sims ťuká na hlavu, jak může měnová unie fungovat s centrální bankou a jednotnou měnou, ale bez společné fiskální politiky. A pak se vydává zkoumat „množství nástrah“, jež z toho plyne.

Dnešnímu čtenáři připadá, jako by četl historické shrnutí posledních dvou let. V části o „pasti likvidity“ upozorňuje na příkladu Mexika a Japonska, jak je konvenční monetární politika bezmocná v pobídce bank k opětovnému půjčování, pokud se úrokové sazby přiblíží nule. Dovozuje, že v měnové unii je proto „nutnost fiskální komponenty zjevná“. Jako by před ohlašovanou velkou vlnou rekapitalizací bank četl člověk den stará slova.

Do kamene by se ale měly tesat především jeho úvahy o případné fiskální nedisciplinovanosti členů měnové unie a bankrotu států. Tehdy vlivný argument, že půjde o podobnou příhodu, jako když občas zkrachuje jeden z amerických států, považuje za „naivní“: „I jediná taková krize ohrožuje budoucnost EMU, protože by pravděpodobně přinesla efekt rozšíření do dalších zemí.“ A opět dovozuje nutnost společného fiskálu a v případě bankrotu jednoho ze členů „spořádaný, předpokládatelný a částečný bankrot k inflačnímu financování a devalvaci“.

Trefné otázky, k nimž Sims došel při aplikaci fiskální teorie cenové hladiny, jsou o to pozoruhodnější, že většina kritiků eura žila spíše Mundellovou teorií optimálních měnových zón. Debata o souladu mnoha evropských ekonomik byla jistě zajímavá, ale příčiny současné krize – na rozdíl od Simse – nijak zvlášť neodhalila.

Například Václav Klaus ještě v předvečer krize v roce 2008 v textu k deseti letům eura z těchto pozic kritizoval euro za zpomalení výkonu ekonomik a exportu inflace. Jistě. Jde samozřejmě také o podstatné věci. Ale o deset let starší analýza Američana, který rozuměl eurozóně více než její zakladatelé, je nyní užitečnější.

Čtete rádi E15.cz? Dejte nám hlas ve finále ankety českého internetu v kategorii zpravodajství.