Zatímco v ODS už několik týdnů probíhají primárky mezi dvěma outsidery, mnohem populárnější ČSSD měla do poslední chvíle možnost podpořit Jana Švejnara, kandidáta s reálnou šancí na vítězství. I ona ale raději riskuje fiasko se straníkem bez valných šancí. Pokud se nestane během pár měsíců zázrak, první česká přímá volba popře politologické poučky o tom, že vítěz se neobejde bez podpory alespoň jedné z velkých politických stran.
Sám oficiální kandidát ČSSD Jiří Dienstbier se může cítit jako vítěz. I když příští rok prohraje, prezidentská nominace od největší levicové strany se do životopisu počítá. Co je však dobré pro Dienstbierovu raketovou kariéru, není dobré pro sociální demokracii. Dienstbier nejprve šikovně donutil vedení vytvořit „shortlist“ pouhých dvou kandidátů, na němž se ocitl vedle populárního Švejnara.
Uťal tak spekulace o nominaci Miloše Zemana a umlčel i Zdeňka Škromacha, který chtěl na Hrad šéfa Senátu Milana Štěcha. Potom se jal ostřelovat údajně příliš málo sociálnědemokratického Švejnara, až ekonom stranickou nominaci odřekl. V závodě jediného běžce o první místo pak Dienstbier o víkendu slavně zvítězil.
ODS zaslouží trochu více slitování. Jasná favoritka, šéfka sněmovny Miroslava Němcová, těsně před stranickými primárkami cukla, čímž pochopitelně naštvala předsedu Petra Nečase. Ten pak musel dle slibu rozjet vnitrostranické hlasování mezi dvěma mušími vahami, které mají svá nejlepší léta v politice nejspíš za sebou.
Nikde jinde ve středoevropském regionu, kde se koná přímá volba hlavy státu, se velké strany takto dobrovolně nevyřadily z boje. Buď se mohou spoléhat na přízeň voličů a jejich podporu straníkovi jako v Polsku či Rakousku, nebo musí chytře taktizovat, jako je tomu na Slovensku.
Tam se poslední dva prezidenti předvádějí jako nezávislí, ale nikdy to tak nebylo. Robert Schuster získal nominaci antimečiarovských stran už při sestavování první Dzurindovy vlády, Ivan Gašparovič se zase zaštítil sympatiemi levicového Smeru. V ČSSD tolik obdivovaný Robert Fico by měl rychle přijet do Prahy a vysvětlit českým amatérským přátelům, že podporu Gašparovičovi v roce 2004 takticky oznámil až měsíc před volbami a že mu Gašparovič od té doby věrně slouží.
V Česku se ale ODS dobrovolně připravila o možnost vyjednávání podpory Janu Fischerovi, ČSSD zase pohrdla licitací o podpoře se Švejnarem či Zemanem. Provolávat slávu vítězům je zatím předčasné. Ale čest poraženým bohužel můžeme s velkou jistotou vzdávat už nyní.
