Kdyby ve sčítání bylo méně takových podružností a více otázek třeba po ekonomické a vlastnické situaci fyzických osob, nepůsobily by možná ty dvě miliardy jako vyhozené peníze.
Ne že by data statistiků byla nepodstatná. Mnohdy jsou jen nedostatečně vypovídající. Předkládá se nám obraz, který známe: populace stárne, přibývá cizinců, ubývá manželství, přibývá vysokoškoláků, více bytů je v osobních vlastnictvích. To vše jsme sice nevěděli přesně na tři desetinná místa, ale tušili jsme to.
Statistici mohli být mnohem ambicióznější a mnohý z těchto předpokládaných trendů rozvinout dalšími otázkami. Máme sice nejaktuálnější žebříček cizinců v naší zemi (Ukrajinci, Slováci, Vietnamci), ale třeba v Německu či v Británii, kde již probíhá bouřlivá debata o charakteru národa, se v dalších otázkách cizinců ptají i na původ rodičů či přesné datum a důvod příchodu do země. Mohou tak vysledovat třeba přistěhovalecké vlny v jednotlivých komunitách i podrobnější motivaci příchodu. V Česku se musíme spokojit pouze se stereotypem, že Ukrajinec přijel na stavbu do většího města, mladá Slovenka přišla studovat vysokou školu a Vietnamec s celou rodinou si přijel otevřít večerku do okresního města.
Lákavěji vypadá dobrozdání statistiků, že se „výrazně mění vlastnictví bytů“. Jenže opět. Že se privatizuje bytový fond a družstva se rozpadají do osobních vlastnictví, je všem jasné. Mnohem podstatnější by ale byl po německém vzoru dotaz na vlastnictví nemovitostí. Jsme stále národ chatařů? Kolik lidí vlastní neobydlené byty ve velkých městech? Nevíme, netušíme.
Statistici jistě v několika případech odhalili netušené trendy. Například ministr školství Josef Dobeš by se místo starosti o „retardované bakaláře“ (svérázný ministrův výraz pro inflaci vysokoškolských diplomů) měl raději věnovat alarmujícímu nárůstu počtu lidí bez jakéhokoli vzdělání.
Překvapí také, kolik lidí po všech těch kampaních státu na topení tu plynem, tu štěpkou, tu kvalitnějším uhlím, štípe polena do kamen. To vše jsou ale jen výjimky z pravidla: na nepodstatné otázky získáváme předpokládané odpovědi. Těžko se proto divit švejkovským Čechům, že takto pochybné sčítání bojkotovali i náhle objevenou vírou v jediismus.
