David Klimeš: Trichet se stal Francouzem z donucení

Jean-Claude Trichet

Jean-Claude Trichet Zdroj: ctk

Když v roce 2003 odcházel šéfovat Evropské centrální bance (ECB) do Frankfurtu, mnozí jeho spoluobčané měli pocit, že jde ke svým. Ač Francouz, přezdívalo se mu „jestřáb“ nebo dokonce pejorativně „Bundesbanker“. To vše proto, že si po německém vzoru dělal starosti spíše o nízkoinflační měnu než o ošetřování hospodářského růstu nízkými úrokovými sazbami.

Přesto se nakonec Francouzem stal, byť trochu proti své vůli. O jižní křídlo eurozóny už nepečuje nízkými úroky, ale rovnou vykupováním jeho dluhopisů.

Nebýt dluhové krize, JeanClaude Trichet by z postu šéfa ECB odcházel slavobránou. V čele špalíru gratulantů by byl jeho nástupce Axel Weber či hlavní ekonom Jürgen Stark. Vše ale dopadlo jinak. Ještě přede dvěma lety přitom nebyla na Trichetově image jediná chybka. Během let své autoritativní vlády v ECB naplňoval stanovený inflační cíl. Obavy z příchylnosti ke svému hyperaktivnímu krajanovi Nicolasi Sarkozymu jasně vyvrátil, když se s ním několikrát veřejně ostře poštěkal. Pak ale přišla krize.

Její první fáze z let 2007 až 2009 se nakonec nejspíš Trichetovi přičte k dobru. V srpnu 2007 Trichet začal kropit banky natištěnými penězi, aby rozhýbal zamrzlý mezibankovní trh a banky opět začaly půjčovat. Zároveň se ale ECB jako poslední z velkých centrálních bank držela až do poloviny roku 2008 vysokých sazeb. Možná právě touto kombinací nevyhnutelného a opatrného se mu podařilo udržet inflaci přesně tam, kde potřeboval.

Mnohem více výtek ale Trichet schytal za chování ECB ve druhé fázi krize, kdy státy tak dlouho dolévaly kapitál do svých bank, až jim samotným začal chybět. Trichet ve svých posledních projevech ve funkci zjevně bojuje o výklad svého počínání, když se pokouší zahrnout výkupy dluhopisů zemí na sekundárním trhu do povinnosti ECB držet cenovou stabilitu. Takto široký výklad, v němž ECB utopila už hodně přes sto miliard eur, se ale právě stal postupně nepřijatelným jak pro designovaného nástupce v čele banky Webera, tak pro dalšího klíčového Němce Starka.

Symbolickým dovršením přeměny Tricheta-Němce zpět v Tricheta-Francouze je jeho dopis italské vládě, který minulý týden unikl do médií. V něm Trichet se svým nástupcem Mariem Draghim otevřeně diktují Římu, za jakých podmínek budou dál vykupovat italské dluhopisy. Pro jižní státy tak Trichet končí v trojjediné roli pána úrokových sazeb, dluhopisového vykupitele i ministra financí. Historie ho jistě bude příkře soudit za překročení všech tabu. Trichet ale může uvést jednu zásadní polehčující okolnost: naprostou neschopnost evropských lídrů, která ho proti jeho vůli dotlačila až do současné role.