David Marek: Skutečný test důvěry teprve přijde

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: ctk

Dluhová krize jako by na chvíli polevila. Zdálo se to alespoň podle výsledků posledních aukcí státních dluhopisů v Itálii a Španělsku. Oběma zemím investoři půjčili levněji než na konci loňského roku. Jenže pak přišla páteční ratingová smršť a bylo po zdání.

I kdyby k hromadnému snižování ratingů nedošlo, měli bychom několik důvodů k opatrnému hodnocení prvních letošních dluhopisových aukcí. Zaprvé šlo vesměs o krátkodobé emise. Zadruhé výsledky aukcí desetiletých dluhopisů v Německu a Francii sice dopadly dobře, ale zájem investorů nebyl valný. Zatřetí trhům s dluhopisy částečně pomáhá enormní injekce likvidity ze strany Evropské centrální banky. Levná likvidita od ECB sice míří především zpět do depozit u ECB, ale částečně se promítá i na krátkém konci výnosových křivek.

I tvrdý krok agentury S&P ukázal, že aukce, které proběhly v prvních dvou týdnech letošního roku, byly stěží víc než zahřívacím kolem. Opravdovým testem důvěry finančních trhů budou až aukce dlouhodobých dluhopisů v jižní části eurozóny.
Země eurozóny budou muset letos refinancovat starší dluhopisy za 650 miliard eur a pokladniční poukázky za 730 miliard. Rozpočtové deficity si vyžádají dalších 380 miliard.

Celkem tedy půjde eurozóna žádat trhy o 1,8 bilionu eur. Na trzích se tak otočí zhruba čtvrtina stávajícího dluhu zemí platících eurem.

Jednotlivým vládám budou navíc konkurovat banky. Ty evropské musejí v roce 2012 najít 780 miliard eur na splacení dříve vydaných dluhopisů. Největší díl (asi 300 miliard) připadá již na první čtvrtletí. V roce 2013 pak budou muset evropské banky splatit dluhopisy za dalších 640 miliard eur.

Italský premiér Mario Monti si minulý týden, ještě před vlnou downgradů, postěžoval, že finanční trhy dosud nezohlednily snahu vlády o stabilizaci veřejných financí. Výsledky aukcí ovšem napovídají, že částečné odměny se již Montimu dostalo. A agentura S&P mu vzápětí vzkázala, že jako odměna to zatím stačilo. Z pohledu dlouhodobé udržitelnosti jsou totiž výnosy italských i španělských dluhopisů stále příliš vysoko. Pokud chtějí Monti a Mariano Rajoy myslet na odměny, musejí přijít s dalšími kroky ke snížení deficitů a přesvědčit o udržitelnosti asketické fiskální politiky.

Španělsko bude mít se snižováním deficitu více práce. Nadějí může být čerstvá dluhová brzda zakotvená v ústavě. Tu slíbil i Silvio Berlusconi, ještě než skončil v úřadu. Ostatně „fiskální kompakt“ ji může brzy nařídit všem zemím eurozóny. Při pohledu na citlivost ratingových agentur je třeba říci, že by nebylo na škodu, kdyby dluhovou brzdu mělo i Česko.

Autor je hlavním ekonomem Patria Finance