Představte si, že bydlíte v bytě, z kterého je moc pěkný výhled na Prahu. Přímo před vámi je ale stavební parcela, a tak se pravidelně modlíte, aby na ní nevyrostl mrakodrap. Nejenže by vám znehodnotil cenu vašeho bytu, ale i zkazil by vám krásný výhled a trápilo by vás to. Je ve vaší čtvrti bývalá fabrika, která by se dala přestavět na blok plný nových bytů a obchodů v přízemí, ale vy byste tam radši měli park? Říkáte, ať se co nejvíc staví, ale jen ne poblíž místa, kde bydlíte? Potom jste NIBMY.
NIMBY je zkratka z anglického "Not In My BackYard", tedy "ne na mém dvorku". Jen stavte, ale někde jinde. Pokud jste NIMBY, pak vám připadá, že vaše čtvrť už je prakticky dokonalá, snad jen vyměnit ukřičenou hospodu za kočičí kavárnu, opravit fasády a trochu zvelebit místní park. Developer ať to zkouší v jiné čtvrti, ta vaše ho nepotřebuje.
Je to pro nás přirozené a nelze se divit, že každý alespoň trochu NIMBY byl, je, nebo bude. Nová výstavba v bezprostředním okolí přináší změnu, nové obyvatele, další dopravu, ale také zvyšuje nabídku bytů, takže snižuje cenu mé nemovitosti nebo alespoň tlačí na nižší růst. Být NIMBY je tak motivováno i ekonomicky.
Přitom NIMBY má ohromné náklady na každého z nás. Výzkumy napříč světem ukazují, že vyšší míra vlastnického bydlení vede například k delšímu trvání nezaměstnanosti. Pokud v oblasti žijí převážně vlastníci a ne nájemníci, chtějí si ohlídat, aby se v okolí příliš nestavělo. A to nejen byty, ale i provozy, které by místní zaměstnaly. A vlastníci se ze svého nechtějí tolik za prací stěhovat, což efekt ještě posiluje. Ve Spojených státech NIMBY vede i k rasové segregaci a obecně otevírá nůžky mezi bohatými a chudými.
Jsou to začarované kruhy. Všichni bychom chtěli, aby se stavělo, ale ne u nás na dvorku. Takže bojkotujeme výstavby a ti vlivnější z nás dělají vše pro to, aby se NIMBY stalo zákonem. Podívejte se na územní plán hlavního města a NIMBY na vás bude křičet z každé stránky.
Proti NIMBY tendencím se ve světě, ale poslední dobou i u nás začalo stavět hnutí YIMBY, což je pochopitelně "Yes In My BackYard", tedy "ano na mém dvorku". YIMBY je hnutí, které se objevuje všude tam, kde se začne skloňovat krize bydlení. Není náhodou, že jedny z prvních zmínek o YIMBY jsou ze San Francisca a patrně nejvíc stoupenců má v New Yorku. Populární je ale i Slovenské YIM.BA, tedy "ano v mé Bratislavě" a první hlasití YIMBYsté se objevili i v Praze.
Stoupenci YIMBY nechtějí město zakonzervované v minulosti, ale jeho aktivní rozvoj, zejména pak ve výstavbě. Píšou svým zastupitelům, ať se staví víc, výš a rychleji. Na jednu stranu si krátkodobě můžou snížit hodnotu svého majetku, na stranu druhou se ale z jejich města či čtvrti nestane skanzen, v kterém nakonec nebude nikdo bydlet. Ostatně, všichni to už vidíme v Praze.
Jistě, problémy s bydlením nevyvolává jen nedostatečná nabídka, ale i přehřátá poptávka, tedy zejména rekordně levné hypotéky. YIMBY na nabídkové straně nezpůsobí samo od sebe zázraky, ale pomáhá. Je to ale něco, co stojí na každém z nás. Je to něco, co spojuje lidi napříč politickým spektrem. V YIMBY se zhlédli levicoví aktivisté za inkluzivnější bydlení, ale i libertariáni, kteří odmítají územní plány.
V zemi, kde ceny bydlení vyrostly za rok o pětinu, není pochyb o tom, že s tím budeme muset něco dělat. Záplatovat systém daněmi z nemovitostí a roky trvajícími debatami o několika řádcích územního plánu nic nezmění. Musí se stavět.
