Americká ekonomika se už druhé čtvrtletí v řadě propadla. Mírně, ale na to se definice recese neptá. Přijde, kdykoliv hrubý domácí produkt klesne dva kvartály po sobě. Jenže jak to tak u definic, navíc těch ekonomických, bývá, není to tak jednoduché. Spojené státy skutečně nejspíš v recesi ještě nejsou, nebo to alespoň nevíme.
Když šéf americké centrální banky Jerome Powell oznámil, že se Spojené státy sice půl roku propadají, ale recese to není, vzali si ho na paškál recesisti a parodovali jeho výrok. Je to oblečená-neoblečená ekonomika, řekli bychom u nás. Jenže Powell moc dobře ví, co říká.
Zaprvé se data o hrubém domácím produktu revidují a za čas se můžeme dozvědět, že současný propad byl ve skutečnosti mírný růst. Je to propad tak drobný, že to nelze vyloučit, a začít panikařit kvůli velmi nepřesnému číslu nedává příliš smysl. Kdyby to byl propad o devět procent, pak by Powell mluvil určitě jinak.
Zadruhé ekonomové rádi mluví o takzvané technické recesi, tedy o recesi, která přijde na dvě čtvrtletí a zase rychle odejde. Nejblíž tomu bylo nedávno Německo. Ve druhém kvartálu roku 2019 spadlo o 0,1 procenta a analytici očekávali stejný propad i ve třetím čtvrtletí, nakonec ale ekonomika půl procenta vyrostla. Bylo by dvakrát za sebou 0,1 procenta možné označit za recesi? Technicky ano, ale do učebnic se to asi nedostane. I proto se tomu říká technická recese.
Nakonec je ale recese mnohem hlubší fenomén než jen sledování jednoho čísla. Celek ekonomové sledují a statistici počítají, abychom věděli, jak špatně na tom jsme a budeme my, nikoli ekonomika jako taková. Jinými slovy, nesoustředíme se jen na vybrané sektory a zajímá nás zejména nezaměstnanost. Ta v každé recesi prudce vzrostla a nesla s sebou nejen špatné ekonomické výsledky, ale hlavně tragické sociální problémy.
Současná americká ekonomika je v úplně opačné situaci, protože nezaměstnanost je na rekordně nízké úrovni. Označovat ji za ekonomiku v recesi je přinejmenším s otazníkem, protože v tomto bodě definici určitě nenaplňuje, i když hrubý domácí produkt padá a ve vysoké inflaci klesají reálné mzdy. Problémy určitě máme, je to ale recese? Podobné je to v České republice. Naše nezaměstnanost je dlouhodobě nejnižší v Evropě, a i dnes se pohybujeme na historicky rekordně nízké úrovni. Nezaměstnanost u nás není problém, v některých sektorech je naopak tak nízká, že je téměř nemožné najít zaměstnance jinak, než je výrazně přeplatit z jiné firmy ať už od nás, či ze zahraničí.
Současná doba je ale v mnohém historicky výjimečná. Pandemie, válka, nové nástroje měnové politiky, aktivní role vlády v řešení problémů a silný sociální stát dohromady s globalizovaným a digitálním světem si možná říkají o nové definice recesí. Možná je pracovních míst dostatek, ale nestojí za nimi rekordní množství úvěrů a exekucí? Neměli bychom se dívat vedle hrubého domácího produktu a nezaměstnanosti více na sociální problémy?
Dokud si nepředefinujeme recesi, současná situace do ní zatím nezapadá. Vše se ale měří zpětně, a pokud ve zbytku roku bude ekonomika padat a nezaměstnanost prudce vyroste, dost možná za začátek recese označíme začátek letošního roku. Potom bychom v recesi už byli a ani o tom nevěděli. Rostoucí úrokové sazby v eurozóně a ve Spojených státech můžou ekonomiku položit na záda, historicky se to stalo mnohokrát. Zatím je ale na tvrdé soudy brzo, jak špatně na tom jsme dnes, se z čísel dozvíme nejdřív až za půl roku, možná i později.
Autor je hlavní ekonom Platební instituce Roger
