Jakub Horák: Drobky od netvora z Hradu aneb předvolební zoufalství | E15.cz

Drobky od netvora z Hradu aneb předvolební zoufalství

Jakub Horák

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
2

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Neúprosná matematika předvolebních průzkumů nutí kandidující politiky ke strašným činům. Jako vozatajové v Koloseu na posledním úseku před cílem bičem popohánějí své politické kárky ke kýženému volebnímu výsledku – ať už je to vstup do sněmovny, nebo hranice 1,5 procenta hlasů, za kterou shrábnou vytouženou podporu okolo sedmi milionů korun ze státního rozpočtu.

Na Facebook se tak vrátil před časem vypuzený Lubomír Volný, volební lídr Volného bloku. Z důvodů utajení se tam nyní jmenuje Rímobul Ýnlov, což není nějaká magická runová šifra, ale jeho jméno psané pozpátku.

V přímém přenosu České televize měl podobně jako lídři ostatních stran odpovídat na položené otázky týkající se programu – protože však bez roušky odmítl vstoupit do budovy, televize mu poslala kameru ven. Tam hrdinný rouškobijec namísto odpovědí vedl několikaminutový monolog se svými přívrženci za zády, až mu moderátor musel několikrát vzít slovo.

Na národoveckých stránkách se okamžitě zvedla vlna nevole proti Jakubu Železnému, že ho nenechal mluvit, co chce. Myslím že neprávem. Zmíněný rozhovor má nějaký formát stejný pro všechny dotazované lídry a tím jsou odpovědi na anketní otázky.

Neznamená to, že když se politik rozhodne, že bude místo toho deset minut zpívat Stánky nebo Die Fahne Hoch, že by měl moderátor mlčet. Na podobnou prezentaci pak bude mít každá strana v telce svoje předvolební spoty, do kterých jim nikdo mluvit nebude.

Nelze si nepovšimnout ani zoufalství v očích dua Maláčová–Stropnický ml. a jejich panické snahy zachránit nějakým způsobem potápějící se bárku jménem ČSSD a tím se vyhnout strašlivé vidině nástupu do pracovního procesu. Předvolební čísla pohybující se už měsíce pod magickými pěti procenty připomínají zoufalství pasažérů Titaniku po odplutí posledního záchranného člunu.

Jsou o to děsivější, že po krachu ČSSD nelze s jistotou očekávat ani to, že se netvor z Hradu slituje a hodí pozůstalým nějaké kostičky v podobě fleku na ambasádě nebo vysněného postu v tajných službách. Což platí zejména v případě, že se ministrem vnitra bude z nějakého důvodu muset stát Robert Šlachta.

Právě Šlachta se stane jazýčkem na vahách v situaci, kdy se oba myšlené povolební bloky, teda Pirstan se Spolu na jedné straně a ANO podporované KSČM a SPD na straně druhé, přetahují o 101 hlasů, a tedy o to, kdo sestaví vládu. Pokud se Šlachta do parlamentu dostane, o budoucím premiérovi rozhodne on.

Což vůbec neznamená, že by jím měl automaticky být Andrej Babiš. Ačkoli se totiž v předvolební rétorice plukovník často vůči Pirátům a marihuaně vymezuje, v protikorupční rétorice je s nimi zajedno a jeho volební heslo „Jdeme do nich“ jako by z oka vypadlo pirátskému „Pusťte nás na ně“. Jakou vnitrostranickou diskuzi by ovšem jeho případná účast ve vládě vyvolala uvnitř ODS, to Bůh suď, neboť pro řadu lidí tam je nepřítelem číslo jedna.

Jistě, tyto úvahy jsou teď předčasné a možná budou předčasné ještě dlouho. Jak se však atmosféra ve společnosti změní, až bude země třeba několik měsíců v povolebním patu bez jasné vládní většiny, to také ví jen Bůh a to ještě kdoví jestli.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video