Daniel Landa před šedesáti tisíci lidmi zpívá o tom, že „bílý jezdec jede tmou“. Vysloužilý rocker Aleš Brichta na svém facebookovém profilu publikuje rasistické vtipy. A muž, který v rámci „svobody názoru“ shodil jednoho z cestujících do kolejiště metra, dostal za útok na zdraví a možná i život pouze a jen podmínku – takže lze očekávat, že tento druh projevování svobodného názoru se díky idiotskému soudci stane standardem.
Na sociálních sítích podobní agresivci své názory již neprezentují pod přezdívkami, ale čím dál více pod skutečnými jmény. Vrcholem je pištění jisté paní, že „je nadšená představou, jak se v kamionu v Rakousku dusí sedm desítek lidí včetně matek a dětí“. Přání smrti lidem utíkajícím před válkou jsou už běžná jako přání k narozeninám.
Protest proti přijetí pouhých tří tisíc uprchlíků, ačkoli jich ze Sýrie kvůli čtyřleté, zčásti i občanské válce uprchlo několik milionů, je otázkou vystoupení z EU. A to i přes to, že po jedenáct let členství v unii – přičemž vstup do ní tehdy odhlasovalo 77 procent lidí dorazivších k volbám – z ní stále dostáváme více, než platíme. Čecháček a Moraváček typu pražský taxikář či myslivec a další skupiny zvyklí si pro korunu koleno vrtat by přece měli být spokojeni. Jenže nejsou. Kde se stala chyba?
