François Hollande se chystá na Sarkozyho. Ze své nevýraznosti udělal přednost

François Hollande

François Hollande Zdroj: reuters

V roce 2008 byl na kolenou. Během 11 let vedení francouzských socialistů nedokázal vyhrát žádné velké volby, strana se mu rozpadala pod rukama. O tři roky později je zpět s velkou šancí navázat na odkaz svého mentora Françoise Mitterranda.

Vítězství v primárkách francouzské Socialistické strany (PS) pro něj nebylo zadarmo. Zhubl přes deset kilo, poradci mu kompletně změnili šatník a nasadili modernější brýle. Jeho dlouholetá družka Ségolene Royalová, nyní ale soupeřka v boji o šanci stát se francouzským prezidentem, na něj vytahovala nepříjemné osobní historky. Ještě před rokem francouzské noviny citovaly jeho poradce, že ani sám Hollande si nedává moc velké šance: „Bylo by výborné skončit třetí.“

Jenže pak se celý souboj mezi kandidáty zcela proměnil. Populární favorit Dominique Strauss-Kahn skončil ve vazbě za obvinění ze sexuálního násilí, Hollandeho bývalá partnerka Royalová nedokázala vybudit nadšení ze své osoby jako v roce 2007, kdy získala stranickou nominaci. Nakonec Hollandemu nejvíc šlapala na paty jeho nástupkyně v čele strany Martine Aubryová. Jeho největším spojencem v boji o socialistickou nominaci se paradoxně stal současný pravicový prezident Nicolas Sarkozy, kterého se Hollande příští rok chystá vystrnadit z Elysejského paláce.

Jeho konsenzuální povaha mu v politice vždy spíše překážela, nyní Francouze naopak přitahuje. Po hyperaktivním Sarkozym totiž slibuje „normálního“ prezidenta. „Nesnáší konflikty. Není to v jeho povaze. Když s ním mluvíte, vždy se dohodnete,“ Jako pro většinu vrcholných francouzských politiků, i pro něj byla klíčová Národní škola pro státní úředníky (ENA). V roce 1980 ji končil v mimořádně silném ročníku. Spolu s ním absolvovali i budoucí pravicový premiér Dominique de Villepin, budoucí ministr financí (a Hollandeho blízký přítel) Jean-Pierre Jouyet a mimo jiné i Hollandeho dlouholetá družka Ségolene Royalová. Podle Raffyho si ti dva zprvu příliš nepadli do oka, se spolužáky ji pro její odměřenou povýšenost přezdíval „slečna Rampouch“. Po konci školy se už ale jejich cesty nerozešly. Z nesezdaného svazku dvou vrcholných socialistických politiků se narodil mezi lety 1984 a 1992 Thomas, Clémence, Julien a Flora.

V roce 1979 Hollande konečně vstoupil do Socialistické strany, což se brzy ukázalo jako velmi výhodné. Rok po ukončení ENA pracoval ještě u účetního dvora, ale když v roce 1981 zvítězil v prezidentském souboji Mitterrand, pro straníky zde bylo najednou mnoho placených míst. Přes Mitterrandova ekonomického poradce Jacquese Attaliho se tak do Elysejského paláce dostali i dva mladí socialisté – Hollande a Royalová.

Pracovat pro Mitterranda nebyla vždy pro Hollandeho procházka růžovým sadem. V červnu 1981 ho jeho mentor vyslal v pouhých 26 letech do souboje o poslanecký mandát v departementu Correze. Jeho protivníkem nebyl nikdo menší než tehdy vůdčí postava pravice Jacques Chirac. Ten si z mladíka dělal v kampani legraci, že je veřejnosti méně známý než „Mitterrandův labrador“. Hollande nakonec ve ztracené bitvě uspěl nečekaně dobře, když prohrál o pouhých 300 hlasů. Correze pak zůstal věrný až dosud. Od roku 2008 stojí v čele generální rady tohoto departementu. S regionem je svázán i prostřednictvím města Tulle, kde skoro celou minulou dekádu starostoval.

V roce 1988 se už do francouzského parlamentu dostal a zasedá v něm dosud. Ve straně šikovně kormidloval mezi nejrůznějšími frakcemi. Chvíli byl chráněncem Jacquesa Delorse (který nyní mocně podporoval svou dceru a Hollandeho protivnici Aubryovou), pak premiéra z devadesátých let Lionela Jospina. Ten vlastně může za to, že Hollande nemá žádnou exekutivní zkušenost. V roce 1995 z něj udělal mluvčího strany, v roce 1997 když usedal do premiérského křesla, vyvolil si ho za nástupce v čele socialistů. Hollande proto nenásledoval ostatní na ministerské posty.

Tragické prezidentské volby

Jeho 11leté šéfování strany má některé příznivce. Například Hollandeho přítel Jouyet tvrdí, že byl „nejlepší ze své generace“. Jiný vrcholný socialista si však pro Le Figaro povzdechl, že „Françoisových 11 let bylo 11 let nerozhodnosti a odmítání si vybrat.“ V roce 2004 sice dokázal získat pro stranu přesvědčivé vítězství v regionálních volbách, zabodoval i v evropských volbách, velké střety ale vždy prohrával. Porážka v letech 2002 a 2007 v prezidentských volbách padá částečně i na Hollandeho hlavu. V roce 2002 nezvládl zmobilizovat příznivce, aby podpořili silného kandidáta Lionela Jospina, a ten se překvapivě nedostal ani do druhého kola volby. Socialisté tak mohli nevolit, nebo se skřípěním zubů volit Jacquese Chiraca, jen aby neuspěl kandidát extrémní pravice Jean-Marie Le Pen.

Porážka z roku 2007 měla pro něj ale ještě tragičtejší dohru. Jeho družka Royalová získala nominaci strany. Výsledkem byl ale volební neúspěch a navrch rozpad partnerského svazku. O rok později Hollande přišel na kongresu v Remeši i o vedení rozhádané strany. Kromě volebních proher mu straníci vyčítali i dramatické rozpolcení partaje v roce 2004 během hlasování o evropské ústavě.

Hollande tehdy své protivníky porazil ve vnitrostranickém referendu a názor strany tak zněl souhlasně s euroústavou, ale Francouzi ji stejně o rok později odmítli.

Podle průzkumů tak učinili z drtivé většiny právě příznivci socialistů.

François HollandeFrançois Hollande|Kresba Bretislav Kovarik

Antisarkozy

Netrvalo dlouho a padlý šéf Hollande po boku s novou partnerkou, novinářkou Valérií Trierweilerovou, začal opět bojovat o své místo ve straně. V roce 2009 se v západofrancouzském Lorientu sešel s asi pětistovkou příznivců a vyhlásil svůj program pro obnovu Francie po finanční a hospodářské krizi: „Stejně jako je nutné utvořit smlouvu po skončení války, je nutné se spoluobčany uzavřít smlouvu pro dobu postkrizovou. “ První pakt měl podpořit francouzskou produktivitu garancí firemních rekvalifikací a podporou zelených technologií. Druhý si kladl za cíl přerozdělovat bohatství progresivními daněmi. Třetí, vzdělávací smlouva měla z Francouzů udělat „nejvzdělanější národ na světě“. Z vize mnohé zbylo i v Hollandeho prezidentském programu. Chce třeba najmout 60 tisíc učitelů během pěti let a daněmi srazit deficit na tři procenta HDP do roku 2013. Ale pro Francouze nejlákavější slib mírného a konsenzuálního Hollandeho stále zní: nebudu jako Sarkozy.

François Hollande

» narodil se 12. srpna 1954 v Rouenu do rodiny rouenského doktora, vystudoval práva na pařížské univerzitě a Národní školu pro státní úředníky, kde potkal svou dlouholetou partnerku Ségolene Royalovou; svazek zkrachoval až při prezidentských volbách v roce 2007, ve kterých Royalová kandidovala
» v roce 1979 vstoupil do Socialistické strany, v roce 1995 se stal jejím mluvčím a od roku 1997 do roku 2008 stranu vedl, prohrál dvoje prezidentské volby i hlasování o euroústavě
» od roku 1988 zasedá ve francouzském parlamentu, dlouho starostoval Tulle a vede departement Correze
» po boku s novou partnerkou Valérií Trierweilerovou změnil svou image a postupně se v primárkách strany dostával do popředí, nyní má jako vítěz velkou šanci příští rok získat prezidentský úřad

Čtete rádi E15.cz? Dejte nám hlas ve finále ankety českého internetu v kategorii zpravodajství.