Právě před 150 lety začal platit zákon, který uložil rodičům povinnost posílat malé děti na osm let do školy. Těžko říci, jak to rodiny nesly tenkrát, ale dnes se povinná školní docházka stává pro dost rodičů bezmála noční můrou. Ne že by snad nechtěli dopřát potomkům dobré vzdělání. Naopak. Jenže tím pádem jim v momentě, kdy dítě vstoupí do školního věku, začíná pořádná honička.
Hlavní důvody jsou obvykle dva – prvním je snaha obejít „spádovost“, a pokud to nevyjde, tak přichází snaha pro potomka získat odklad docházky. Navíc už i ze zápisů do první třídy se mnohde stávají přijímačky. Že se výše popsané týká hlavně metropole a větších měst, není samo o sobě žádná útěcha.
O českém školství se vedou nekonečné diskuze zaměřené na to, jak ho vylepšit. Strategií už bylo předestřeno nepočítaně. A mezitím narůstá počet dětí, které nezískají ani základní vzdělání. Něco je velmi špatně. Podle údajů rezortu školství loni úplné vzdělání nedokončilo zhruba šest procent žáků. Ročně to představuje zhruba pět tisíc dětí. Statistiky říkají, že teprve „doháníme“ průměr zemí EU. Ani to by ale neměla být žádná útěcha.
