Verdikt soudu, který zrušil koronavirová omezení, je pro vládu komplikací. A může znamenat i určité ztížení boje proti pandemii.
To nic ale nemění na tom, že je správný a přínosný. Připomněl totiž, že také v mimořádných dobách se musejí respektovat zákony. Zvlášť, když pro zvládnutí i takové krize existují.
Hlavním viníkem nastalé situace je vláda, soud pouze po podání stížnosti reagoval na její chování. Kabinet si chtěl ulehčit práci, vyhnout se případným žalobám od obchodníků, prostě ten problém obejít (dalo by se použít i jiné, jadrnější slovo…). Podloudně přepnul z režimu vyhlašovaného na základě krizového zákona do stavu, který vychází jen ze zákona o veřejném zdraví.
A především tím přenesl rozhodující pravomoc z vlády pouze na jeden resort, v tomto případě ministerstvo zdravotnictví, což soud po právu odmítl. A vládě – jmenovitě premiéru Babišovi a ministru Vojtěchovi – se to teď vrátilo. Dobře jim tak.
Soud je potřeba pochválit, že vlak restrikcí vrátil do právních kolejí. A zároveň odmítnout útoky, že hatí boj s koronavirem. Jak známo, soud restriktivní opatření samotná nenapadnul, naopak připomněl vážnost situace a dal vládě šanci na nápravu. Prostě jen řekl, že i správné věci se musejí dělat správným způsobem, jinak se právní stát začne drolit.
Celé to zároveň vypovídá o mentalitě současné vlády, respektive celé garnitury včetně prezidenta. Zákony respektovat jen v co nejohlodanějším výkladu a pokusit se je ohýbat či rovnou obcházet. Ať už jde o premiérův střet zájmů, protěžování jeho-nejeho firem, prezidentovo jmenování vlády svých kamarádů bez důvěry sněmovny či naopak odmítání jmenovat do funkcí své neoblíbence, byť mu to Ústava předepisuje. Některé věci jsou více, jiné méně závažné. Ale mají společného jmenovatele.
V tom je čtvrteční verdikt Městského soudu v Praze cenný. Navzdory komplikacím či nákladům, které to může způsobit. A logickým následkem by mělo být, že konkrétní členové vlády z toho vyvodí zodpovědnost, včetně té osobní. Ale to už bychom asi chtěli moc…
