Do klinče, který školám komplikuje život v otázkách rozpočtu, grantů i akreditací, se akademický svět a Pražský hrad mohou dostat kdykoli znovu. V tuto chvíli tomu brání jen neformální dohoda prezidenta s ministrem školství.
Jedno je zjevné. Jmenování profesora osobně hlavou státu má svou symbolickou sílu. Prezidentův autogram na dekretu předaném rukou ministra školství žádnou sílu nemá. Systémově je proto takové angažmá Hradu zbytečné.
Jsou dvě možnosti. Buď vydržet a počkat, až prezidentem bude někdo, kdo si akademické sféry skutečně váží. Anebo profesory z prezidentské pravomoci vyjmout, oddělit akademický svět od politického a přenechat problematiku jen na půdě vysokých škol. Žádná třetí důstojná cesta neexistuje.