Green Deal ohrožen? Evropa míří k zákazu plynů, které se používají v tepelných čerpadlech

Tepelné čerpadlo (ilustrační foto)

Tepelné čerpadlo (ilustrační foto) Zdroj: Profimedia

Na plenárním zasedání Evropského parlamentu se bude hlasovat o revizi předpisů o takzvaných fluorovaných plynech, které se používají například v tepelných čerpadlech a mají podle odborníků na změnu klimatu ještě větší vliv než vypouštění oxidu uhličitého. Pro zákaz od roku 2027 se již vyslovil i výbor Evropské unie pro životní prostředí. Zákaz by mohl ovlivnit evropské tažení za co největší soběstačností domácností ve výrobě energie.

F-plyny je označení pro fluorované plyny, chemické sloučeniny, které se používají v mnoha technologiích důležitých zařízeních pro naše každodenní pohodlí – chladicí a topicí systémy, tepelná čerpadla, klimatizační jednotky nebo skladování a distribuce zboží podléhajícího zkáze, jako jsou potraviny nebo léčiva.

Kvůli obavě o poškození ozónové vrstvy bylo používaní některých f-plynů zakázáno Montrealskými protokoly, účinnými od roku 1989. Na i tak stále vysoký potenciál běžně užívaných f-plynů přispívat ke globálnímu oteplování reagovala také Evropská unie, která v roce 2014 použití f-plynů poprvé regulovala.

A jen co loni pominula pandemie covidu, Evropská komise prezentovala nové normy na tvrdší regulaci f-plynů. Ale Evropský parlament, tak jako již mnohokrát, se s tímto návrhem nespokojil. Přichází s vlastním návrhem, který je mnohem tvrdší: zakázat využívání f-plynů úplně. Od ekonoma nemůžete chtít, aby hodnotil rizika globálního oteplování, ale můžete čekat, že se bude pídit po detailním hodnocení dopadů regulace – přínosech a nákladech. Snad politici dělají alespoň to první, protože na to druhé rádi zapomínají.

Nezamýšlené dopady mohou totiž nejen způsobit významné ekonomické náklady evropské ekonomice, ale ovlivnit i samotné environmentální cíle. Oponenti úplného zákazu totiž v debatách o f-plynech zmiňují tři věci: zákaz f-plynů dramaticky zvýší náklady spojené s projekty Green Deal a REPowerEU, neboť omezí účinnost tepelných čerpadel a chladících zařízení, a zároveň regulatorně vytvoří poptávku po náhradách stávajících a stále funkčních zařízení – zdroje na to využité by mohly klidně dělat něco jiného.

Dále dramaticky prodraží skladování a distribuci nezbytných výrobků, jakou jsou potraviny a léčiva, což bude znamenat další inflační tlaky do evropské ekonomiky, jejíž stabilita je právě inflačními tlaky významně zkoušena již druhým rokem.

A v neposlední řadě vyřazování současných technologií povede ke zvýšené spotřebě elektřiny a zvýšeným emisím souvisejícím s výrobou a dopravou nových zařízení, které budou umocněny požadavky na rychlý přechod na „bezfluorované“ ekonomiky.

Co je evropský Green Deal?

Video placeholde
Green deal pro Evropu. Co to je a jak má pomoci od zhoršování životního prostředí? • Videohub

Zájmové skupiny dotčených subjektů přirozeně upozorňují na ekonomické dopady úplného zákazu. Nemusíme jim hned věřit, ale některými z nich je nutné se minimálně seriózně zabývat, protože jsou závažné. Studie francouzské skupiny AFPAC odhaduje nutnost realokovat 30 tisíc pracovních míst, která momentálně existují v odvětvích pracujících s f-plyny. Nižší účinnost nových zařízení bez f-plynů má dle odhadů obchodních komor vymezujících se proti regulaci způsobit nadspotřebu elektrické energie v řádu 10–30 miliard eur a při uvažovaném energetickém mixu přihodit do ovzduší 24 milionů tun oxidu uhličitého, roční ekvivalent 4,7 milionu benzinových aut.

Čtenáře těchto řádek by se to dle publikovaných scénářů mohlo dotknout v několika směrech – dražší účty za potraviny v důsledku vyšších nákladů na chlazení a distribuci, investice do nových technologií vytápění a chlazení nemovitostí či nutnost obměnit ty již nainstalované, propis vyšších nákladů průmyslu a obchodníků do cen všeho, co se chladí, převáží nebo vyrábí v prostorech, kde se topí či klimatizuje. Ať již skrze náklady na elektřinu, investice do nových technologií, nebo emisní povolenky a uhlíkové daně.

Nemusíme věřit všemu, co nám kdo tvrdí. Výše uvedené hrozby jsou silné natolik, aby o nich byla vedena řádná politická debata. Aby mohla odborná veřejnost pracovat s transparentně zpracovanými studiemi nákladů a výnosů regulace. Aby ten, kdo zákaz prosazuje, byl schopen všechny výtky obchodní a spotřebitelské lobby argumentačně „rozmetat na padrť“. Zkrátka aby byl schopen poslanec, který zákaz podpoří, ujistit své voliče, že tento krok při prosazování environmentálních cílů neovlivní negativně jejich životy, tedy že nepostaví reálné náklady hrazené z peněženky daňového poplatníka proti virtuálním cílům, které jsou sice velmi zelené, ale stojící na hliněných nohách nedostatečné ex-ante dopadové analýzy. Bohužel totiž platí, že volič-medián nedokáže vstřebat nekonečně mnoho regulací ve stylu „myslíme to s vámi dobře“, obzvláště když mu nejsou detailně vysvětlovány. A toho rádi zneužívají populisté.

Autor je ekonom, působí v Centru ekonomických a tržních analýz (CETA) a v Národní ekonomické radě vlády (NERV).