Ano, onen realitní magnát, který musí přesvědčit stranu „slona“, jíž vlastně zbyl. Najít si viceprezidenta a zvolit taktiku vůči Hillary Clintonové. Pravdou, je, že v republikánských řadách vládne už teď pozdvižení – a olej do ohně přilévá sám miliardář tvrzením, že lidé ho nebudou volit kvůli stranické nálepce, nýbrž právě kvůli tomu, že je Donald Trump.
Do finále prezidentského klání zbývá v tuto chvíli šest měsíců. Jisté „varování“ přichází průběžně z uměleckých kruhů, otázkou je, nakolik je to relevantní distanc. Trump, který se prohlašuje za hudebního fanouška, používá totiž ve své kampani na každém kroku hudbu. Od opery přes soul po rock, žánr nežánr.
Tvůrci a interpreti se bouří: nevůle zní od The Rolling Stones, Aerosmith, Adele, R.E.M či Neil Young, někteří z nich zapojili do sporu právníky. Nicméně jde o předběžný vox populi, a navzdory souběžnému vnitrorepublikánskému pnutí, má objekt těchto výhrad dobře rozdané karty.
Hraje mu do nich i čerstvě propíraná obchodní dohoda TTIP, již Clintonová vytrvale hájí. Aktuální průzkumu ovšem ukazují, že k podobným ujednání jsou dvě třetiny Američanů silně skeptické. Vypadá to zkrátka, že kritici budou mít smůlu. Stejně jako kdysi Bruce Springsteen. Ten si v roce1984 stěžoval na zneužití svého songu Born in the USA tehdejším adeptem na úřad v Bílém domě. Hudebník ale ostrouhal, kdežto dotyčný ve finiši uspěl. Jmenoval se Ronald Reagan.
