Kdo není bdělý a nebezpečí podcení, skončí špatně. Nejprve se musím přiznat, že jsem se ocitl v jakémsi registru dlužníků. Zjistil jsem to náhodou při žádosti o hypotéku. Ukázalo se, že manželka léta platila trvalým příkazem každý měsíc o desetikorunu méně, než měla. Nedoplatek se tak vyšplhal na závratných několik stovek a Liška neváhala a kopla letitého klienta do zadnice. Neobtěžovala se o drobném renoncu informovat, nešťastný manželský pár byl poslán šupem do registru.
Odpověď Lišky zněla: „Na dlužnou částku upozorňujeme klienty, až když překročí jednu měsíční splátku.“ Za to na zapsání do registru bez upozornění stačí jedna chybějící koruna. Obratem jsme splatili celý úvěr a o drzé Lišce už nechceme slyšet.
Loni si na mne vzpomněla i Česká kancelář pojistitelů a poslala k proplacení pětitisícovou složenku. Prý za nezaplacené povinné ručení z roku 2009 včetně penále a nákladů. Strávil jsem spoustu času hledáním ústřižků, abych nakonec dokázal, že nic nedlužím. Náklady jsem si neúčtoval a oželel i omluvu.
Vše vyvrcholilo na podzim. Chomutovští úředníci poslali složenku mému půlročnímu synovi, aby doplatil dluh za odvoz odpadků 250 korun. Nechyběla hrozba exekucí. Žádná úřední fráze mě nepřesvědčí, že posílat dopisy nemluvněti může jen absolutní úřední blb. Syna jsme z Chomutova úředně odstěhovali.
