Vedení Českých drah i ministerstva dopravy jsou v prekérní situaci. Drážní manažeři například nemusejí s převodem souhlasit, pokud se jim nebude zdát cena. I když vše odsouhlasí vláda a ministr nařídí. Za akciovou společnost totiž ručí představenstvo a dozorčí rada a vyhlídka na nějaký budoucí ištvánovský zásah může manažery strašit. Stejně tak vedení ČD logicky hájí postavení akciovky na trhu, a to i podáním k antimonopolnímu úřadu, pokud nalezne něco chybného na ministerských tendrech o dotované spoje.
Prekérní situace ministerstva spočívá v dvojjediném postavení. Politicky prosazuje liberalizaci železnice, která ale může poškodit České dráhy. Jejich vlastníkem je rovněž ministerstvo dopravy, tudíž by mělo mít zájem na zachování současného postavení Českých drah.
Zcela absurdní pak jsou situace, kdy ministerstvo z pozice majitele hrozí drážním manažerům odvoláním za to, že budou komplikovat jeho liberalizační snahy podáním na antimonopolní úřad, kteréžto snahy ministertvo prosazuje z pozice ústředního orgánu státní správy. Logickým řešením by proto bylo ponechat ministerstvu dopravy nezávislou úředničinu a převést akcionářská práva jinam.
Třeba na ministerstvo financí.
