Cennější je ale mapa kolejové sítě, barevně rozlišená podle maximální povolené rychlosti. Redakce nenašla odvahu vyznačit samostatně úseky s povolenou rychlostí 160 kilometrů v hodině (asi by na to nestačilo rozlišení tiskárny), a tak nejvyšší kategorií jsou fialové tratě, kde mohou vlaky uhánět rychlostí alespoň 120 kilometrů v hodině. I tak je to tristní pohled.
Fialovou barvu jednoznačně válcuje modrá (max. rychlost 40 až 50 km/h) a také šedivá (ostatní). Železničář vzácně doplňuje nejnovější Obzor (odborářský týdeník), který přináší význačná kolejová jubilea. A že se jich v září sešlo.
Namátkou trať Plzeň– České Budějovice slaví 145 let, Kácov–Světlá nad Sázavou (110 let), Žabokliky–Žatec západ (140 let), Bohumín– Chalupki (165 let). Pohled zpátky do Železničáře: většina z nich je modrá. Je ostudou téhle republiky, že tu na začátku 21. století jezdíme fakticky stejně rychle jako ve století páry, tedy s prominutím jako s hnojem. A to i na slavných a dosud nedokončených koridorech. Naděje na zlepšení žádná, jakékoli vysokorychlostní plány končí přes všechny vládní proklamace o preferenci železnice dříve či později u ledu.
Čechům tak nezbývá nic jiného než závistivě hledět na rychlovlaky do Rakouska, Německa, Francie a nejnověji i do Polska.
