Jan Šindelář: Stará auta

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: Siebert Martin/Euro

Česká levicově populistická vláda se včera předvedla jako výrazně protisociální. Ministři schválili normu, že takzvaná ekologická daň se bude při převodu platit i za deset let stará auta. Tedy auta, která nijak zásadně nezaostávají za těmi dnešními.

Pod zelenou vlajkou se vláda rozhodla, a to nikoli poprvé, odřít další vrstvu kůže z dolních deseti milionů. Očividně přitom šla na ruku lobbistům automobilového průmyslu. Je to krádež hned na dvou frontách.

Okradení budou majitelé, jejichž auta se stanou neprodejnými, zároveň budou ochuzeni i zájemci o ojetiny, kteří na ně přestanou mít peníze. Tím se sníží jejich mobilita. Je to střípek, který by si lidé měli uchovat, až budou před volbami skládat mozaiku svých preferencí.

Větší hrůzu ale tato koalice předvádí v oblasti výkupů pozemků pro dálnice. Když si před rokem tehdejší ministr dopravy Antonín Prachař (ANO bude líp) vycucal z prstu až šestnáctinásobek odhadní ceny, zůstával rozum stát. Ministr tehdy nedal ani rok času rozumné novele z dílny Nečasovy vlády, která jako bonus zajišťovala dvojnásobek.

Není ale v současné době správné pranýřovat vicepremiéra a ministra financí Andreje Babiše (ANO už je líp) za to, že chvíli po schválení Prachařovy novely prodal pozemky státu za osminásobek.

Vicepremiér, který by si pro korunu nechal koleno vrtat, se zachoval jako charakter a střet zájmů rázně odmítl. Jistě se skřípěním zubů totiž odolal možnosti získat bez námahy šestnáctinásobek. Prachař by mu ho jistě rád přiklepl. Nebo je třeba tady hledat důvod jeho konce?