V předpovědích dobré sezony se tak skoro vždy vyskytl dovětek „pokud se nic nestane“. Zkušenosti s islandskou sopkou, stávkami španělských a řeckých letových dispečerů, žralokem v Rudém moři, útoky na turisty v Luxoru, devalvací koruny, následky takzvaného arabského jara či tsunami v Thajsku jsou stále příliš čerstvé. A jak se ukazuje i letos, opatrnost byla na místě.
Řecko se hroutí pod tíhou dluhů a uprchlíků, Tunisko zažilo krvavou lázeň na pláži a v Albánii zavraždili české turisty. Nenechte se mýlit, právě Albánii některé cestovní kanceláře označovaly za hit nadcházejících let. Zde by bylo snadné vysmát se nenažraným podnikatelům v cestovním ruchu, kteří už nevědí, kam by klienty poslali. Dobře jim tak.
Když si ale člověk uvědomí, s jak nízkými maržemi celý obor pracuje – z miliardových tržeb činí zisk jednotky milionů, jestli vůbec – a s jak velkými riziky se potýká, je třeba ocenit odvahu těch, kteří do něj stále vstupují. Živí tím spoustu lidí nejen doma, ale hlavně také v zemích, kde zase tolik jiných šancí ke slušnému živobytí není. Tím ovšem nechci vydírat vážené čtenáře a pobízet je k cestě do Tuniska. U jihočeských rybníků je také krásně. A tamní výčepní potřebují rovněž něco utržit, než nastanou plískanice.
