Vezměme si třeba stavbu nových jaderných bloků. Všichni vědí, že bez nějaké formy podpory nikdo nové reaktory nepostaví. Vláda přesto trvá na tom, že se Česko bez jádra neobejde. Když na jaře rozhodovala, zda novým temelínským blokům přihodí peníze z rozpočtu či z kapes spotřebitelů, řekla ne. Mimo jiné i proto, že nebylo jasné, jestli by taková státní pomoc nenarazila v Bruselu.
Teď to mají Sobotka, Babiš a Mládek černé na bílém. Evropská komise řekla, že se nové jaderné elektrárny mohou stavět se státní podporou a schválila britské dotace a garance pro elektrárnu Hinkley Point C. Do konce roku by česká vláda měla mít na stole plán, jak by se mohly nové reaktory stavět včetně palety nástrojů pro jejich financování. Ve hře budou stamiliardy korun a budoucnost české energetiky, potažmo celé ekonomiky. Po nynějším rozhodnutí Bruselu se však Sobotka a spol. ocitnou v pozici, kterou tak nenávidí. Budou muset sami říct, zda nové reaktory stavět, nebo nestavět, svou volbu zdůvodnit a také za ni nést odpovědnost.
Příznivci jádra, kteří bruselský verdikt přivítali, by proto neměli propadat bezbřehému optimismu. Čeští politici totiž velké rozhodnutí udělat neumějí. Důkazem budiž hnědouhelné těžební limity, o jejichž prolomení, nebo zachování rozhodují už dvacet let.
