Jan Stuchlík: Malá rána pro Temelín

Soupeři v boji o temelínskou zakázku

Soupeři v boji o temelínskou zakázku Zdroj: E15

Racionální zastánci dostavby Temelína musí teď mít hlavu jako balon. Vůbec přitom nejde o to, jestli je lepší evoluční ruský model s lapačem roztaveného jádra, nebo revoluční americko-japonský reaktor, který se bez této technické vymoženosti obejde.

Jedná se o prosté počty, proč by nové temelínské bloky měly stát už v roce 2025, jak se zatím plánuje. Pravidla temelínské hry tak trochu naboural ČEZ, když prodal Litvínovské uhelné elektrárnu Chvaletice a zároveň si vyhandloval uhlí na padesát let pro elektrárnu Počerady, kterou navíc bude moci hned ve dvou termínech prodat společnosti Czech Coal. Ta do Počerad dodává uhlí.

Chvaletice, které mají výkon 800 megawattů, chtěl ČEZ za dva roky zavřít. Počeradům hodlal snížit výkon z tisíce na 600 megawattů. Jenže nový vlastník Chvaletic chce elektrárnu provozovat dál. Pokud si Czech Coal nakonec Počerady koupí, taky z nich bude chtít vymáčknout maximum. Takže v nejzazší variantě z trhu nezmizí 1800 megawattů, jak se předpokládalo.

Temelín s plánovaným výkonem 2400 megawattů proto bude potřeba možná až daleko po roce 2030. Politici, kteří pro nový Temelín horují, kudy chodí, ovšem mají páky, jak do těchto počtů zasáhnout. Dlouhodobý provoz Chvaletic je možný jen při posunutí územních limitů těžby hnědého uhlí. Proč by ale na něco takového kývli, když jejich zájmem je odklon od uhlí směrem k jádru. Rozhodování o Temelínu tak nakonec může být mnohem zajímavější, než jak se nám zatím jeví.