Otázka ale zní, jestli by vůbec dávalo smysl šestimiliardovou infuzi do dolu píchnout. Polovina ze tří tisíc ohrožených horníků a dalších zaměstnanců by podle odborů mohla najít práci na jiných šachtách. Takže injekce by řešila živobytí zhruba 1500 lidí.
Na jednoho by státní pomoc vyšla na zhruba 60 tisíc korun. Asi i takto přemrštěná částka by se dala ospravedlnit, kdyby se za ni koupil čas. V něm by vláda a její agentury na severní Moravu přitáhly investory, kteří by postavili pár montoven, jež by manuálně zručné horníky zaměstnaly.
Jenže investoři by se museli zavázat, že dají práci právě obyvatelům Ostravska a ne jako v minulosti Polákům či Slovákům. I kdyby se to povedlo, nedá se říct, že to budou právě horníci za státních šest miliard, kteří by tato místa obsadili.
Racionálnější by tedy bylo, aby vláda peníze investovala do rozvoje regionu, aby v něm mohla vznikat pracovní místa a třeba se v něm i nějaká ta montovna usadila. A havířské břemeno aby přesunula na Bakalu. Když mu horníci v minulých letech vydělávali, ať se s nimi rozloučí výrazně štědřejším odstupným, než co slibuje kolektivní smlouva. Aby měli čas přežít dobu, než zaberou vládní opatření.
