Jan Stuchlík: Tvrdá hra je účinná

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: ctk

Němci zase jednou ukázali, že v evropské politice umějí chodit. A že účel prostě světí prostředky, i když je na Berlín pak naštvaná půlka Evropy.

Po měsících občas velmi tvrdého lobbingu, podle některých diplomatů dokonce vyhrožování, se našim západním sousedům povedlo shodit ze stolu unijní dohodu o snižování emisí nových aut. Podle ní měla nová auta od roku 2020 vypouštět do ovzduší 95 gramů oxidu uhličitého na ujetý kilometr.

Související snížení spotřeby benzinu a nafty by ušetřilo motoristům podle odhadů 70 miliard eur za rok. Jenže německé automobilky, které vyrábějí velké vozy s vyššími emisemi, se vzbouřily. Berlín prohlásil, že své rodinné stříbro zkrachovat nenechá. A rozjel mohutnou kampaň. Irům prý pohrozil, že když Němce nepodpoří, projeví se to na čerpání peněz, které zemi zachránily před bankrotem. Maďarsko se údajně dozvědělo, že bude-li neposlušné, zavřou německé automobilky tamní fabriky. V Nizozemsku zase na revanš nepostaví nové. Britové dostali slib, že je Němci na oplátku podpoří při jednání o rozpočtovém rabatu.

To vše prý vyvolalo v nejvyšších evropských kruzích spoustu zlé krve. Ale úkol byl splněn. Teď bude zajímavé sledovat, o co Berlínu opravdu šlo. Protože ještě před pár týdny v kuloárech šířili vlastní návrh, že by se emisní limit po roce 2020 postupně zpřísňoval a hodnoty 95 gramů by dosáhl v roce 2024. Ministři životního prostředí ostatních 28 členských zemí tvrdí, že jasno bude už za několik týdnů.