Takže Vít Bárta pravil přibližně toto: Nebudu dávat žádné vyjádření, které by ještě víc zjitřilo situaci v koalici; Věci veřejné byly v minulosti osočovány, že jsme radikálové, zdroj nestability; o to je důležitější, abychom ukázali klid, rozvahu a jednali; chodíme na vládu a intenzivně pracujeme; a jsme připraveni dál jednat i s ministrem Kalouskem.
V té poslední větě je ovšem zakopaný pes. Jednání s ministrem financí je natolik intenzivní, a jak by nebylo, když se jedná o rozpočtu, že přimělo Víta Bártu ne jen k jednomu, ale hned k několika velmi ostrým vyjádřením. Nechme stranou spor o stravenky, superhrubou mzdu a tak dál. To jsou alespoň věcné problémy, o nichž se dá a má diskutovat. I když i taková debata by se docela dobře obešla bez dramatických prohlášení pro média. Ale budiž.
Pořád je to totiž významně jiná úroveň sdělení než nejnovější výrok neformálního vůdce Věcí veřejných. Tím je teze, že dokud nejsou peníze na dopravní infrastrukturu, nemůže stát dávat miliardy církvím. Pomiňme, že pro ministra financí jsou takzvané církevní restituce zvlášť citlivou záležitostí, takže Bártova slova prvotně míří právě na něj. Jak se vzájemně pošťuchují ministři, nám koneckonců může být dost volné, a někdy se i dost nasmějeme.
Nejnovější konstrukce Věcí veřejných ale úsměvná není. Je v ní totiž zabudovaný kalkul: česká veřejnost vracení majetku církvím bůhvíjak nakloněna není. Takže nejen voliči Věcí veřejných budou mít pro takový postoj pochopení. Bližší košile než kabát. Po silnicích rozhodně jezdí víc lidí, než kolik jich chodí do kostela. Nebo ještě jinak. Zatímco my véčkaři se zabýváme tím, co se vás bezprostředně týká, ministr financí, potažmo TOP 09, hodlá plýtvat energií a penězi na problémy, které jsou vám, milí voliči, naprosto vzdálené.
To už je pěkná dávka demagogie a populismu. Ještě horší je, že pro některé stranické vůdce je jakýkoli politický handl zcela přijatelným nástrojem, ať se v jádru jedná o cokoliv. Klidně třeba o tradici, o úctu k určitým institucím, o vrácení nakradeného majetku, vlastně i o dobro a zlo. Ale dost moralizování. Církve zkrátka mají smůlu. Proti betonové lobby, budou-li véčkaři v jejím hájení dostatečně důslední, skutečně mnoho nezmohou.
Na jednání o rozpočtu má vláda teoreticky ještě dalších čtrnáct dní, pokud započítáme i víkendy. Rozhodně je to dost času na to, aby se rozpočtová debata vrátila k argumentům, které víc než s demagogií operují s daty o ekonomické realitě.
